Seberealizující se člověk
Seberealizující se člověk
má účinnější vnímání reality
akceptuje sebe sama, jiné a přírodu.
nenucenost (spontaneita), prostota a přirozenost.
soustředění na problém (úlohu)
potřeba soukromí
autonomie: nezávislost na kultuře a prostředí
kontinuální svěžest chápání (porozumění, vnímání)
vrcholné či mystické zážitky
sociální zájem
hluboké interpersonální vztahy
demokratická struktura charakteru
rozlišování mezi prostředky a cíli
smysl pro humor
tvořivost
odolnost vůči inkulturaci