Pedagogika si zatím brala zvědy spíše její gnozeologické struktury

Pedagogika si zatím brala zvědy spíše její gnozeologické struktury místo
< • lícní struktur operativních. Navíc váhala rozvíjet své iniciativy jako pedago-■ 11 i vysokoškolská, ponechávajíc je ostatním oborům. S nedostatečným důra-i fo nnulovala perspektivy cest člověka kupředu. Teoretické problémy peda-. přitom setrvávají zhusta ve vnitřních metodologických otázkách -jak lépe strukturovat to či ono, zda a jak uchopit nové poznatky a jak s nimi naložit. Pedagogika nedobývá nové životní obzory a nevzpíná se po nových kompeten¬cích tak, jak to dělá andragogika. Nabízí se další představa, že tyto perspektivní úkoly může pohotově uskutečnit andragogika a její aplikace. Možná, že přijde ke cti krátkodobý operativní a mobilní tématický celek, který předstihne byvší vyučovací předmět. V souvislosti s těmito představami bezpochyby ustupuje do pozadí dříve uvažovaná závislost andragogiky na pedagogice. Posledně jme¬novaná věda je však podepřena staletími. Andragogika navíc měla v období právě minulých desetiletí skutečný pavlovovský útlum.
Zastavení u současného stavu andragogicképroblematiky umožňuje též růz¬né průhledy do jejího utváření v našich podmínkách. Tato iniciativa má dvojí inspiraci. Jednak jsou tu podněty ze zahraničí – přímé i zprostředkované. Dále jsou tu domácí tradice a současná pozorování, která však mají své mezery. Sho¬dou okolností se badatelé, vedení teoretickými podněty k výstavbě andragogi¬ky, zcela vyhývají domácí praxi státních edukačních center (bezpečnost, do¬prava, armáda), podobně jako výcviku sportovních profesí atd. Je to snad po¬kračování averzí proti někdejšímu režimu, který andragogice nepřál? (Nebude¬me přece učit jeden druhého – oblíbený argument ještě po r. 1989). Andragogi¬ka se stále ještě ochuzuje o důležitý teoretický přínos, reprezentovaný nutnou kumulací edukační problematiky v okruhu expozice soustředěné legislativy. Praxe ji (navzájem mezi obory) musí propojovat, přičemž má výsledek sloužit v horizontálním užití regionů, nikoliv vertikálně v akademických oborech. An¬dragogice uniká i problematika atestací lékařů (není jen teoretická), způsobi¬lostí v zahraniční službě apod. čímž je limitována také andragogická didaktika. Soudobá úroveň andragogiky je založena dominujícím zobecněním edukace v nestátních centrech, jako by státní management neexistoval. I on zasluhuje pozornost andragogiky.
Pamětníci mohou dosvědčit, že v polovině 80. let byla vydána obsáhlá publi¬kace, přinášející typizované záznamy o funkčním profilu asi dvaceti ústředních resortních vzdělávacích institutů v tehdejším Československu. Od té doby ne¬došlo k dalším pokusům shromažďování pramenů o institucionální síti, z nichž by mohla andragogika těžit. Zřejmě je to jeden z důvodů jednostranného přístu¬pu k problematice celoživotní edukace i k andragogice samé. Lze soudit, že dnes potřebuje andragogika humanitní, nikoliv manažerské injekce.