Paměť a její problémy

7.8.1 Paměť a její problémy
Obsah i rozsah sebevzdělávacích činností závisí zvláště na tom, jak studující dovede získané vědomosti uchovat v paměti a jak s nimi dovede nakládat. Ucho¬vání získaných poznatků v paměti, zapamatování si, je velmi rozsáhlý, teoretic¬ky znovu a znovu analyzovaný problém. Začíná u fyziologických nákladů :_/yz/-ologickým základem paměti je zpevňování podmíněných spojů, což je v sebe¬vzdělávání vytvářeno systematickým opakováním. Poněvadž zapomínání je prů¬vodním jevem paměti (utvořené spoje časem vyhasínají), je nutno k posílení paměti mobilizovat řadu psychických procesů.
Problém, charakterizovaný zde několika větami, je ovšem daleko složitější. Sebevzdělávající se jedinec má vědět, jaké duševní procesy je nutno rozvíjet, aby základní studijní činnost, kterou bývá nazývána četba, přinášela očekávané výsledky.
Paměť je rozvíjena v podstatě třemi hlavními procesy, probíhajícími soub재ně se systematickým studiem i následně po něm. Tyto procesy jsou tématicky rozvíjené myšlení, prožívání obsahu a vlastní činnost spojená se studiem.
Přitom paměť není jednoduchým procesem. Odborná literatura hovoří o pa¬měti mechanické i logické, jednotlivci si snáze pamatují obrazy, zvuky, dojmy, jiní mají paměť orientace v cizím prostředí aj. Omezený rozsah těchto výkladů nedovoluje podrobné rozbory jednotlivých typů paměti a příslušné instrukce, jak tyto typy rozvíjet. Uvedeme však výchozí poučku, že každý jednotlivec si má všímat, co si nejsnáze pamatuje, co mu činí potíže a podle toho volit metody a formy sebevzdělávání.