Organizace edukačních procesů

8.3.2 Organizace edukačních procesů
Organizace edukačních procesuje soubor činností, ve srovnání s předcháze¬jícími daleko jednodušším způsobem organizovaných. Jednak proto, že na je¬jich organizátorské zabezpečení byla po celé dlouhé etapy rozvoje orientována pozornost všech zúčastněných partnerů, takže tyto činnosti mohly vyzrát, jed¬nak i proto, že se tato organizace rozvíjí v činnostech paralelně situovaných (tj. sdružování občanů). Ústředním pojmem organizace je pojem edukační příleži¬tosti. Tuto příležitost jakožto platformu edukačního působení rozvíjí celá řada institucí a organizací. K instalaci edukační příležitosti obvykle postačí souhlas¬né zájmy pořadatele, účastníků a lektora, které bývají obvykle předpokládány. Organizace jako činnost může být chápána jednak jako nábor účastníků, jed¬nak jako získání lektora a jednak jako hmotné zabezpečení akce. Tato vcelku nesložitá strukturace umožňuje častou reprodukci východisek, zakládající edu¬kační příležitost. Organizační zabezpečení tvoří sevřený funkční celek na půdě edukačního centra. Je vázán k předchozímu souboru činností příslušným pro¬gramem, jehož nositelem je lektor. Lektora, dobrovolně pracujícího, lze mnohdy jen s obtížemi programově řídit. Naproti tomu instituci, která by byla jednot¬nou platformou jak činností tvorby programu, tak i činností organizátorských, je možno řídit snadněji.
Funkční vazba jedné skupiny činností (programotvorných) se skupinou ná¬sledující (činností organizačních) je však nepevným článkem řetězu činností v celé edukaci dospělých. Na tomto místě může být funkční vazba kdykoliv živelně přerušena. Celý soubor programotvorných činností se stane afunkčním, jestliže si výsledky těchto činností neosvojí dobrovolně pracující lektor a jestliže je tento lektor nebude transformovat v rámci edukační příležitosti, vytvořené činnostmi organizátorskými. Organizátorské činnosti jsou sice jednodušeji struk¬turovány než činnosti programové, avšak mají s nimi společný jeden rys – pro¬měnlivou míru pracnosti v různých sociálních podmínkách. Volba cíle, zpraco¬vání obsahů a vymezení prostředků realizace těchto obsahů vyžaduje v různých případech různé iniciativy. Organizační náročnost je vázána dislokací účastní¬ků, dostupností informačních zdrojů, hmotnými prostředky a kvalifikací sub¬jektů edukace. Tyto okolnosti nejednou limitují řízení i řídící práci, je-li ne¬správně chápána jako mechanické přidělování úkolů.