Obsahem (předmětem) sebevzdělávání jsou tři základní okruhy reality

Obsahem (předmětem) sebevzdělávání jsou tři základní okruhy reality — přírodní, technická a sociální. Jinými slovy, sebevzdělávající se pracovník pozná¬vá samu přírodu, dílo člověka nebo člověka samého, a to včetně představ, které již byly o obsahu vytvořeny a včetně činností, které k tomu vedly. Sebevzdělá¬vající se pracovník poznává (osvojuje si) – zvolené obsahy již jako člověk vy¬chovaný a vzdělaný.
Vytyčuje si tedy takové cíle a volí takové obsahy, které nevyjadřuji objektivně dané systémy poznatků, jak je přináší věda, které nevyjadřují objektivně dané poznatky systémů, jak jsou vyjádřeny organizací a jejími činnostmi, nýbrž ta¬kové obsahy, které navazují na jeho životní, studijní a pracovní zkušenosti, na ty, jež si již dříve osvojil. Sebevzdělávací obsahy jsou tedy charakteristické spe¬cifickým systémem, jehož formální strukturou je sám člověk.
Pro praxi lze z toho odvodit, že sebevzdělávací obsahy jsou výběrové, mají své vlastní uspořádání právě se zřetelem k studujícímu. Největší pomoc studu¬jícímu spočívá v upozornění na cesty, které vedou k výběru sebevzdělávacího obsahu v závislosti na cíli.
Obsah sebevzdělávání pracovníků v organizaci se všeobecně vyznačuje zvláště tím, že vyjadřuje technickou realitu, hmotné dílo člověka. Současně s tím vy¬stupuje do popředí realita sociální. Tento obsah navozuje i metody poznávání -okolí člověk pozoruje, vnímá a výsledky přetváří abstraktně logickou činností, myšlenkovými operacemi. Děje se tak bez interakce s učitelem, s příležitostný¬mi výjimkami, které přináší normované sebevzdělávání.
Dílo člověka i člověk sám (resp. mezilidské vztahy) mají – vystupují-li jako předmět sebevzdělávání —jinou metodickou úroveň než např. literárně vyjádře¬né představy o věci. Ty zavádějí do problému již plánovitě. Samostatné pozoro¬vání věcí a lidí může sebevzdělávajícího se pracovníka brzdit v dalším studiu tehdy, je-li nesoustavné.