Školní socializace

3.3. Školní socializace
S rozvojem industrializace se stala škola nezbytnou jako všeobecně vzdělávací socializační instituce. Kulturní vzory společnosti byly vysoce diferencovány a rodinná socializace již nemohla stačit potřebám společnosti. Socializace znamená pro školu zprostředkování potřebných norem, znalostí, schopností a dovedností. Škola vychovává mládež podle určitých, jasně definovaných cílů, tj. učí děti těm kompetencím, které společnost na základě stávajících sociálně ekonomických podmínek považuje za cenné a užitečné. Všechny významné společenské skupiny – např. strany, církve, hospodářské zájmové svazy a rodiče – se pokoušejí prosadit svá očekávání a představy o normách s důrazem na kulturní, mravní a hospodářské hodnoty prostřednictvím formulace cílů výchovy a vzdělání. Takto formulované cíle se pak odrážejí v učebních plánech, výchovných plánech a zkušebních požadavcích. To, zda mohou všechny společenské skupiny realizovat své zájmy se stejnou efektivitou, je otázkou jejich prosazení se uvnitř panujících společenských a ekonomických mocenských struktur. Je jasné, že mravní zásady jednání a cíle jsou v socializačních agenturách méně závislé na představách jednotlivých vychovatelů, že jsou více svázány se společensky fixovanými směrnicemi a požadavky.
Jaký význam může mít výchovná instituce, tj. škola, pro individuální osudy jednotlivce, ukazuje výstižně již klasický citát od Schelského (1957, s.17). Podle něj se škola stává „rozhodujícím centrálním řídícím místem pro budoucí sociální jistotu, pro budoucí zařazení a pro míru budoucích spotřebních možností.”
Socializační procesy ve škole jsou silně ovlivněny mimoškolními podmínkami: děti, které nastupují do školy, již prošly určitým procesem socializace – s částečně velmi rozdílnými normami, hodnotami a způsoby chování. Škola sama se orientuje na standard tzv. “střední vrstvy”- jednak jsou učitelé sami většinou příslušníky této vrstvy, jednak jsou orientací na střední vrstvy určovány směrnice pro výchovu a vyučování. Problémy se znevýhodněním se ukazují zejména v souvislostmi s dětmi, které prošly jinou mimoškolní socializací. Anglický sociolingvista Basil Bernstein, ten, který je znám definicí “restriktivního a elaborovaného kódu”(např. Havlík a kol., 1996, s.97), říká, že mnoho dětí se musí na prahu školy vzdát své identity.