Integration

Integration
Jde o spojení a udržování částí systému v jednom funkčním celku. Pokud má tento systém účinně fungovat, potom je potřeba, aby byly jednotlivé prvky integrované v jednom celku.
Škola: Tento aspekt se ukazuje ve školní třídě v procesu diferencovaného odměňování v jednotném sociálním systému – při stejných požadavcích na výkon a při stejných typech úloh. Různým hodnocením výkonů mohou u žáků vznikat napětí, která se musí v rámci integrace zachytit. To znamená, že se všichni zúčastnění shodnou na akceptovaném hodnocení výkonů, a to bez ohledu na hodnocení společenského postavení, i když mnohé výzkumy (např. kulturního kapitálu) ukazují na vztah mezi příslušností k sociální vrstvě a školní úspěšností. A to se může týkat i posuzování výkonu učitelem, přestože si to sám většinou nepřizná.
Latency
Uchování struktury kontrolou napětí, které by mohlo působit jako rušivá, nebo snad přímo až rozkladná síla. Každý sociální systém, jako je společnost či její subsystémy, usiluje o udržení integrity svého hodnotového systému. Brání se změně, protože by to pro existenci systému mohlo znamenat rizika. Především jde tedy o kontrolu napětí, protože tato napětí vznikají vždy a ze samé podstaty uspořádání systému. Může se jednat například o strach či emoční napětí. Potřeba ochrany struktury vzniká z důvodu diskrepance mezi očekáváním a motivací jednotlivých aktérů.
Škola: Ve školním prostředí to mohou být očekávání, zájmy, přání a potřeby žáků. Málokdy jsou žákova očekávání ve shodě s obsahy předmětů, které jsou obsaženy v rozvrhu hodin. Jako další příklad můžeme uvést kodifikované obsahy, u kterých se předpokládá jejich relevantnost či pravidla a vzory chování a jednání, která ponechávají relativně málo místa na individuální ovlivňování (jako jsou například volitelné předměty, změny učitelů, přestávky, formy zkoušení apod.)