Funkce rodiny

Funkce rodiny
Rodina je determinována především sociálně, společensky. Rodina je primárním prostředím sociálně kulturního utváření osobnosti individua – dítěte. Schmucker (1961) uvádí její základní funkci jako zprostředkovatele mezi jednotlivcem a společností.
Rodina se jako sociální instituce zkoumá v různých společenských vědách od poloviny 19. století, pohled na rodinu a její funkce se postupně mění. Stejně tak se mění samotná rodina, nezávisle na tom, jak ji ti nebo oni teoretici posuzují. S vývojem společnosti se mění její podstata a ztrácí mnohé tradiční vlastnosti a funkce. Přece jenom si ale rodina uchovává své základní znaky, které Bauman (1965) vyjmenovává:
 rodina je společensky schválená forma trvalého spolužití;
 rodina se skládá z osob, které jsou spojeny krví, manželstvím, adopcí;
 členové rodiny zpravidla bydlí pod jednou střechou;
 členové rodiny mezi sebou spolupracují v rámci společensky uznávaného rozdělení rolí, přičemž jednou z nejdůležitějších úloh je výživa a výchova dětí.
Bauman navazuje na základní znaky rodiny a potom nám ve své knize nabízí definici rodiny a vymezuje její základní funkce (výchovná, ekonomická, biologická, emotivní): rodina je skupina osob spojených svazky manželství, krve či adopce, kteří obvykle bydlí spolu a v rámci skupiny se chovají podle společenské dělby práce a podle společensky vymezených rolí.
Vymezme blíže funkce rodiny: • výchovná,
• ekonomická,
• biologická,
• emoční.
Tyto funkce se navzájem prolínají a doplňují a nemůžeme je chápat izolovaně a jejich výčet není konečný. Rodina je důležitou institucí s funkcí sociální ochrany svých členů. Každý člen rodiny má v jejím rámci svá práva i povinnosti. Rodina má tedy i funkci socializační. V rodině její členové aktivně i pasivně odpočívají, hovoříme tedy i o funkci rekreační, atd. My se v následujících řádcích zaměříme na čtyři nejdůležitější funkce z hlediska teorie rodiny.