ZÁKLADNÍ INFORMACE K JEDNOTLIVÝM OTÁZKÁM

II. ZÁKLADNÍ INFORMACE K JEDNOTLIVÝM OTÁZKÁM

1. ČINITELÉ vývoje a ZÁKONY vývojových změn (vnitřní a vnější činitelé vývoje, vývojová stadia, dynamika subjekt-objektové interakce, psychické ekvilibrium a humanistická koncepce vývoje, obecné principy vývojových změn)
Předmět a zařazení vývojové psychologie v systému psychologických věd (teoretické a aplikované discipliny). Obecná psychologie vymezuje základní procesy poznávací (čivost, vnímání, pozornost, paměť, obrazotvornost, myšlení), které spolu s citovými (procesy, stavy, vztahy) určují úroveň volních procesů (rozhodování, rozhodnutí, volní jednání), včetně některých komplexnějších útvarů osobnosti (schopnosti, temperament, charakter). Vývojová psychologie studuje faktory, zákonitosti a charakterstiky vývojových změn duševního dění v jednotlivých stadiích života. Dílčími disciplinami orientovanými na stadia nejvýraznějších vývojových změn jsou psychologie dětství a psychologie dospívání.
Duševní vývoj je výsledkem dynamiky subjekt-objektové interakce (součinnosti). VNITŘNÍ činitele představují individuální kvality racionálně-kognitivních (R-K) procesů (zabezpečujících optimální odrážení a chápání informací a rušení kognitivních disonancí) a subjektivní charakteristiky imaginativně-emotivních (I-E) funkcí (city, Jáství a vůle – reprezentující náhled osobního smyslu, orientace a zajišťující adekvátní reakce, projevující se zvl. při řešení konfliktů ). VNĚJŠÍ situaci reprezentují faktory “životního pole” (rodina, škola, mimoškolní vlivy) se specifickými soubory požadavků a charakteristikami dopadu (stimulátory, stresory, depresory, katalyzátory, kompenzační faktory). Dopad činitelů subjekt-objektové součinnosti může být při nedostatku podnětů deprivace (R-K: povrchnost vnímání, nezvídavost, zanedbanost, I-E: citová plochost, submise, difuzní identita), při přemíře a neadekvátnosti podnětů supersaturace (R-K: hypersenzitivita, přeučenost, netvořivost, rigidita, I-E: závislost, snížená spontánnost, neodpovědnost ).
Existuje řada periodizací vývoje, my jsme zvolili následující členění a označování jednotlivých stadií: Rané dětství dělíme na stadium NOVOROZENCE (do dvou měsíců), KOJENCE (do jednoho roku), BATOLETE (do tří let), PŘEDŠKOLÍHO VĚKU (do šesti let ). Následuje stadium DĚTSTVÍ (do deseti let) a stadium PREPUBERTY (do 12-13 let). Dospívání pak dělíme na PUBERTU (do 15-16 let) a ADOLESCENCI (do 19-21 let ). U všech těchto stadií jsme v našem výkladu zvolili jednotné členění látky do šesti podkapitol: 1) celková charakteristika, z vnitřních činitelů popisujeme zvlášť 2) úroveň rozvoje racionálně-kognitivních procesů (R-K) a 3) kvality imaginativně-emotivních funkcí (I-E), následuje subkapitola pojednávající o působení 4) vnějších vlivů, která má vždy část týkající se a) rodiny, b) školy a c) mimoškolních aktivit. Nato navazuje podkapitola zaměřená na 5) fázově typické adaptační potíže, duševní poruchy a nemoci, jejich příčiny a způsoby nápravy. Každé stadium pak uzavírají 6) rady vychovatelům k zabezpečení optimálního vývoje (podrobněji viz Čačka, 2000) .