A. Verbální komunikace
A. Verbální komunikace (VK)
-úroveň komunikace je dána:
•obsahem
•stylistickou stavbou
•mluvní stránkou projevu
•způsobem myšlení ( promítá se do sdělení )
-nutné správné použití jazyka Þ hovorové češtiny, jako jedné z podob spisovného jazyka
-U musí ovládat odborný jazyk daného předmětu, projev musí být promyšlený, logicky uspořádaný, výrazný a sleděný s nonverbální komunikací
-je více jednoznačná než nonverbální komunikace
-je poměrně chudá při vyjadřování citů a nálad
-nedostatky ve verbální komunikace:
•balastní slova( takže, prostě atd. )
•parazitní zvuky ( „ ee“, ..)
•špatná výslovnost
•nesprávné používání předložkových vazeb, apod.
-aspekt pro posuzování U projevu tzv. paralingvistika:
•hlasitost – intenzita hlasového projevu, síla hlasu je osobnostním předpokladem
•dynamika hlasového projevu – závislá na tom co chce U vyjádřit, měla by být funkční, monotónost snižuje pozornost
•tempo – rychlost řeči
•intonace – melodie řeči, vychází z osobnosti komunikujícího, nutné pěstovat a užívat přirozenou intonaci
•frázování – rytmus řeči, takový , aby projev působil vyrovnaně
•emocionalita – vyváženost předcházejících aspektů, vyjadřuje vztah k profesi, k životu, učivu apod.
