VERBÁLNÍ KOMUNIKACE A NEVERBÁLNÍ SLOŽKY ŘEČI

VERBÁLNÍ KOMUNIKACE A NEVERBÁLNÍ SLOŽKY ŘEČI
Řeč- lidský prostředek dorozumívání, komunikace zprostředkovana jazykovým znakem a výrazem na něj vázaným. Při slovním sdělování je důležitý obsah a dále charakteristika řeči. Slovo má 2 významy, slovníkový a osobní (emociální). To způsobuje nedorozumění. Komunikace probíhá ve 2 liniích, tématická (obsahová) a interpretační (výklad, smysl). Obě linie jsou u každého sdělení.
Chyby výdejce informace: nesrozumitelné vyjádření, používání slov, kterým příjemce nerozumí, mnohovýznamová slova , neurčité výrazy, nerespektování zpětné vazby, nesoulad mezi verbální a neverbální informací, býlí šum . příjemce: nepozornost či nezájem, citové předsudky příjemce ke sdělení.
Opatření proti chybám: *redundance (totéž říkáme jinak, z jiného pohledu) *respektovat kontext *potřebná pozornost * adekvátní zpětnou vazbu * uvést do souladu všechny složky komunikace.
Jazykovou kulturu jedince můžeme považovat za specificou vlastnost osobnosti.
Základním předpokladem kultivovaného vyjadřování je správná výslovnost. Ta je podmíněna zvládnutím techniky mluveného projevu, ta má 3 základní činnosti:
1) respirace (dýchání) co nejefektivnější a nejkratší, neslyšné vdechy a plynulé, nenásilné dlouhé výdechy, je třeba odstranit zbytečné svalové napětí
2) fonace (tvoření hlasu) musíme umět vědomě, funkčně a ekonomicky využívat výdechového proudu a rozeznít rezonanční dutiny.
3) artikulace (tvoření hlásek) podílejí se rty, jazyk, čelist, zuby-mluvidla, předpoklad uvolněnosti všewch částí mluvního aparátu
Zvukové prostředky mluveného projevu- Modulace síly (kladení přízvuku) . Modulace výšky- podmínkou je zde propojenost s obsahem ). Modulace tempa. Frázování projevu- členění řeči na kratší smysluplné jendotky, nadechnutí s novou myšlenkou, frází.
Úspěšná komunikace předpokládá také zvládnutí techniky aktivního naslouchání a kladení otázek. Jako posluchači bychom měli být citlivý a taktním je třeba dávat najevo svou pozornost. Také je důležité kladení otázek, tím získáváme informace i projevujeme zájem

SOCIÁLNÍ KONFLIKT
V kontaktu s lidmi se projevujeme osobitým způsobem. Každý má jiné názory, přístupy k věcem. A tím vznikají neshody- projevy nepodstatné rozdílnosti, rozpor (pře), konflikt (hluboké narušení skupinového soužití). Konflikt- střetnutí dvou protichůdných sil, snah a tendencí. Můžeme ho dělit na:
*Intrapersonální (vnitřní)
*Skupinový
*Meziskupinový
*Interpersonální (mezi dvěma lidmi)- 3 modelové situace – oba chtějí totéž, zájmy se překrývají, každý chce něco úplně jiného. Jsou 2 hraniční strategie řešení konfliktu- soupeření (jeden získá to co druhý ztratí, často aktivován slovíčkem já) a spolupráce (slovíčko my, mohou získat oba zúčastnění).
Řešení: jednání- do svých rukou a aktivně se ovlivnují. K ompromis . Krajně nevhodné řešení je násilí. Kompenzace- volíme dostupnější cíl. Rezignace- pasivní přístup.
Taktické prostředky-slib (sdělení, podmínka a odměna, směřuje ke spolupráci) , přísaha (sdělení závazku) , inspekce (touha nahlénout duhému do karet) , hrozba (slibuje něco nepříjemného), trest (důsledek nesplnění podmínky vyřčené hrozbou), napadení (slovní i fyzické).
Zvládání konfliktů- pokud nelze konflikt odstranit, je třeba jej řešit, výsledek bereme do vlastních rukou.
Rešení zahrnuje- přípravu (zmapování situace, promyšlení strategie a postupů) , uvedení stanovisek (vyjasnit co si kdo myslí) , rekapitulaci stanovisek (sdělujeme druhé straně náš názor a naopak), nalezení společné řeči (začíná uznáním konfliktu a shodou na tom co je společný základ, naopak není nutné se shodnou kdo za co může) , dohodnutí řešení (možnost na které se shodly obě strany).

ASERTIVITA
Praktický způsob komunikace a jednání, kterým člověk vyjadřuje a prosazuje otevřeně své myšlenky, city, názory a postoje. Postupuje tak, aby nepřekračoval vlastní práva ani práva ostatních lidí. Pro některé je stratgií každodenního jednání. Asertivita- bere ohled na druhé, učí kompromisu, morální, ne za každou cenu, právo rozhodnout se kdy asertivitu použít a kdy ne. Asertivita má různé intenzity
– základní asertivita ( jednoduché vyjádření pocitů, představ, myšlenek bez využití sociálních dovedností)
– empatická asretivita ( obsahuje už prvek vnímání, respektuje druhého, snaží se mu porozumět)
– stupnovaná asertivita (k té přecházíme když protějšek stále ignoruje, pozor na agresivitu )
– konfrontativní asertivita ( na partnera neútočéme ale žádáme doplnující informace k vyřešení problémů. Často při výchově.)
Asertivní dovednosti- máme 8 základních asertivních dovedností
1. Pokažená gramofonová deska (klidné opakování toho, co chceme)
2. Otevřené dveře (dovoluje nám akceptovat manipulativní kritiku bez úzkosti či obran tím, že klidně přiznáme svému kritikovi, že v tom, co říká, může být něco pravdy.
3. Sebeotevření (ukážeme svou náladou)
4. Volné informace (při zahajování rozhovoru)
5. Negativní asertivita (přijímáme naše chyby bez omluvy)
6. Negativní dotazování (podpora kritiky s cílem získat informace nebo ji vyčerpat)
7. Selektivní ignorování (dáme najevo že jsme slyšeli ale na kritku nereagujeme)
8. Přijatelný kompromis ( pokud není v sázce sebeúcta, je vhodné nabídnout přijatelný kompromis)

PROSOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ
Skutky a činy, vykonané ve prospěch druhěho bez očekávání odměny nebo sociálního soulasu ( nazýváme altruismus). Nejčastějším ziskem je sebeuspokojení, které doprovází dobrý pocit z vykoneného skutku. Jednou z norem může být i reciprocita, její podstatou je přesvědčení, že bychom měli pomáhat těm, kterí pomáhali nám, oplácet dobdo dobrem. Sociální odpovědnost- ta určuje, že bychom měli pmáhat bez ohledu na opětování pomoci. Empatie- schopnost vcítit se do druhého člověka, vidět svět jeho očima, výsledkem je prožívání události s druhým člověkem.
Ochota pomoci – otázkou je kdy jsme skutečně ochotni. Ochotu může snížit efekt přihlížejících, nejednoznačnost, strach ze sociálního omylu, zvažujeme svou kompetentnost, zda máme potřebné předpoklady. Také zvažujeme komu pomoci, zda si to zavinil sám, zaslouží si to…Posuzujeme tedy příčinu nesnází, svůj závazek vůči osobě, také je zde vliv pohlaví.
Sociální afiliace- potřeba afiliace se projevuje jako tendence být s někým, spolu. Důvody interakce s druhými lidmy-
– vztahem si můžeme ověřit co je správné, vhodné a žádoucí v mezilidském chování
– přítomnost osoby blízké zvyšuje pocity štěstí, poskytuje úlevu a útěchu od zármutku
– kontak poskytuje podněty pro srovnávání (úspěšnosti, výkonnosti, prožívání), nové poznakty a zpětnou vazbu pro prvky vlastního chování
– očekává se za úspěšné úsilí odměna v podobě ocenění, to zvyšuje sebehodnocení
– spolupráce a podílení se na společném výkonu přináší uspokojení
– důvěra přináší dobré pocity
– pocit bezpečí, možnost obrátit se s problém na druhého
Izolace- Samota- občas ji volí, potřeba přemýšlet, yrovnávat se s něčím. Osamění- ta ubírá vyrovnanosti. Sociální izolace- změnou bydlení. Emocionální izolace- obklopen známými, bez důvěrného vztahu.