Ruská pedagogika 19. století – Ušinskij, Tolstoj
Ruská pedagogika 19. století
(K.D. Ušinskij, L.N. Tolstoj)
Konstantin Dmitrijevič Ušinskij (1824-1870) je považován za zakladatele ruské pedagogiky a ruské národní školy. Rozpracoval teorii vyučovacích principů. Prosazoval požadavek výuky v mateřském jazyce a národní ráz výchovy. Vysoce cenil vliv práce na formování charakteru člověka. Cílem výchovy je podle jeho názoru člověk, který žije pro zájmy společnosti a je hluboce mravný. Důraz kladl na výchovný charakter vyučování a vedoucí roli učitele.
Mezi jeho nejznámější díla patří Dětský svět – čítanka, slavná učebnice pro nejmenší žáky, dále je to odborný článek nazvaný Rodné slovo, ve kterém klade důraz na význam mateřštiny, a dvoudílné pedagogicko-psychologické dílo Člověk jako předmět výchovy.
Lev Nikolajevič Tolstoj (1828-1910), filozof, náboženský myslitel, spisovatel. Byl autorem světoznámých čítanek a slabikářů pro děti. Odmítal právo státu vnucovat lidem povinnou školní docházku, ta má vycházet ze svobodného rozhodování lidí.
Tolstoj hledal nové formy pedagogické práce. Odsuzoval herbartismus. V Jasné Poljaně vytvořil typ nové školy, tzv. volnou školu. Důraz kladl na rozvoj individuálních zájmů a dobrovolnost. Výuka probíhala bez osnov, plánů, děti měly volnost pohybu. Vše bylo bez napomínání, bez trestů. Tolstoj prosazoval maximální svobodu žáka, radost z práce a rozvoj tvořivosti. Při stanovení obsahu výuky byly respektovány zájmy žáků.
V časopise Jasnaja Poljana se věnoval problematice výchovy dítěte podle nových zásad.
