Jaké jsou psychologické či andragogické podmínky jevu a podstaty zajímavosti?

Jaké jsou psychologické či andragogické podmínky jevu a podstaty zajímavosti? Lze ji vyvolat uměle a tak ovlivňovat sebevzdělávání? Existuje „zajíma¬vost“ an sich? Jak se projevuje v různých stupních zobecnění a struktury obsa¬hů? Jaké rysy má zajímavost pro sebevzdělávajícího se vědce či umělce, jaké má rysy pro dospívající dívku? Čím je dána její formalizace a vazba na reálné struktury již poznaného?
Také v těchto souvislostech nacházíme rozdíly mezi vzdělávacím a sebevzdě¬lávacím obsahem. Vzdělávací obsah racionálně chápeme, uznáváme jeho účel¬nost, efektivnost, uznáváme svou povinnost osvojit si jej, jakmile jsme vstoupili do andragogického akčního pole nějaké instituce, zabývající se edukací. Avšak obsah sebevzděláváni může žít i mimo edukační centra (zdroje). A to tehdy, stal-li se naším majetkem. Sebevzdělávací obsah lze z hlediska postoje subjektu rozčlenit do dvou velkých skupin – na obsah, určený prostě ke konzumu (reali¬zaci) a na obsah, určený k tezauraci. Právě proto, že členění obsahu do těchto dvou velkých skupin vychází z postoje individua, jen s obtížemi tu lze klást objektivní měřítka kvality. Individuum samo rozhoduje o tom, co uchová v paměti, co bude aplikovat, s čím bude operovat, co uzná jako problém a co bude jako problém řešit. Individuum samo rozhoduje o tom, co je hodno tezau-race, což závisí na řadě činitelů, zvláště na schopnostech. Není divu, že v indi¬viduálních případech může mít sebevzdělávací obsah nejrůznější podobu. Může to být nejen hierarchie hodnot, objektivně daných, ale i soubor nesourodých poznatků, který může andragog sotva předpokládat. Může to být nejen obsah propagandistický, složený z emotivních prvků, tendencí k činu, z racionálních zkratů, ale i obsah utvářený předem jako učivo.