Rozvoj IMAGINATIVNĚ-EMOTIVNÍCH složek osobnosti DÍTĚTE

5. Rozvoj IMAGINATIVNĚ-EMOTIVNÍCH složek osobnosti DÍTĚTE (faktory utváření sebepojetí, emocionalita a mravní vědomí, motivace, volní procesy a zájmy)
SEBEZAŽÍVÁNÍ JÁ prochází v průběhu dětství a prepuberty několika stadii: 1) stadiem „sugesce“ (závislost na Oni, žalování, nekritičnost), 2) stadiem „situačním“ (spíše poměr k vnějším věcem než orientace na Já), 3) stadiem „akčním“ (povrchní sebeprožívání na pozadí My, dobrodružnost).
Počátky sebepojetí tvoří na počátku dětství ještě tříšť nestabilních („jsem malá hospodyňka“) a odporujících si názorů o sobě (“nebojsa” neusne sám, „velká“ se mazlí aj ), které se v dalším vývoji stávají realističtější (pilot mechnikem). Vzory si děti vybírají postupně stále vzdálenější od rodiny (roďiče v 7 letech jen 30 %, v 10 letech 9 %, v 15letech 0 %). Vliv sexuální role na hochy (odvaha, nepláče, pere se) a dívky (usměvavá ochota, citlivost, křehkost, vzhled ).
Sebevědomí dětí (před formováním vlastních kriterií) ovlivňuje již 1) rodinná atmosféra (láska, realistický přístup či přehnaný optimizmus, nešetrné hodnocení aj.). Zvláště aktivizuje pochvala skutečných kvalit a kritika napravitelných záporů. U invalidů nezdůrazňovat handicap a pomáhat jen tam, kde je to nutné (k získání optimálního názoru na sebe i svět). Sebedověru může formovat v rodině také zrcadlová teorie (akceptování názoru rodičů), nebo teorie modelu (ztotožnění se sebedůvěrou rodiče). Posuzování některých vlastností prochází během vývoje často až protikladnými změnami (vzdorovitost se mění na samostatnost, urážlivost v hrdost atp.) 2) Škola by měla vést k vědomí, že prospěch je dílem nejen schopností, ale i píle. Nízké sebevědomí vede k předčasnému vzdávání se, kdežto nadprůměrné děti často trpí osamělostí. 3) Kamarádi hodnotí velmi nespolehlivě, děti jsou ale citlivé na postavení ve skupině, přezdívky atp.
PROŽÍVÁNÍ se v dětví vyznačuje převážně steničností, dobrou náladou a pozitivním postojem k sobě. City jsou krátké a intenzívní (lehce vzniknou i odezní), mění se podněty (strach z ohrožení v obavu z posměchu) i povaha reakce (bouřlivost ve formalizovanost a ovládání). Projekce prožitků zpřístupňuje vnitřní život (katarze, snaha o uchopení). Děti neusilují o realistické zobrazení, ale spíše vyprávějí (kreslí srdcem, ne rukou). Neomezovat spontánnost a nezávislost prožívání důrazem na techniku práce atp., uchová se tím nejen bohatý vnitřní život, ale i citlivost na neverbální znaky. Schopnost exprese v dětství (kresba, sloh aj.) je způsob komunikace i indikátor vyspělosti a zaměření (moje nejmilejší věc, kresba hudby, začarovaná rodina atp.). Na jejím postupný útlumu se podílí školní realizmus, unifikace, celková atmosféra třídy atp.