Interakce DÍTĚTE s VNĚJŠÍMI PODMÍNKAMI

6. Interakce DÍTĚTE s VNĚJŠÍMI PODMÍNKAMI (vliv rodinné atmosféry a jednotlivých členů rodiny, školy i mimoškolních aktivit na duševní vývoj a jeho optimalizaci)
Kriteriem “normality” je adaptovanost v oblasti “lásky”, “práce” a “hry”, to pro děti představuje prostředí rodiny, školy a aktivit ve volném čase. Vykazuje-li dítě neadaptovanost pak zpravidla ve více oblastech najednou. Konečným cílem výchovy je uvolnění vazby na rodiny.
RODINA je školou neformálních mezilidských vztahů. Do je do devíti let je vlastní rodina pro každé dítě “tou nejlepší”, pak začíná srovnávat. Rodinná atmosféra ovlivňuje celou duševní činnost: 1) výkonnost intelektovou (+ fázová i individuální srozumitelnost) i motorickou (+ fázová i individuální přiměřenost), tak i 2) povahu zájmy a kulturní úroveň (škola na vše nestačí). Rodičovské vzory však mohou být pozitivní i negativní. Vzájemný respekt a empatie se přenáší i do vlastního sebepojetí členů rodiny. Sebedůvěra závisí také na uspokojování potřeb zvídavosti, lásky a dobrého výkonu (důvěra, povzbuzování, reálost cílů aj.).
Výchova vykazuje často extrémní protiklady (nejde-li jedno zkusí se druhé). 1) rozmazlování (ať vlivem působení babičky či rodičů, soupeření o přízeň dítěte atp.) vede nakonec k nesamostatnosti až pocitům nedostačivosti u dítěte. 2) laisez faire (nezájem, citová neúčast, „pseudovzájemnost“ ) má za následek také opožďování a citovou plochost. 3) autokratické působení (prosazování autority tresty, blokování, podvědomý negativní postoj, netrpělivost aj.) může sice u silných jedinců zvýšit odolnost, většinou ale neurotizuje, vyvolává závislost, nutí k úniku, politikaření a přesunuté agresi. 4) Pozitivní je pouze rovnocený vztah. Dítě totiž zažívá i tak v rodině dost nejrůznějších “šoků” (úmrtí, rozvod atp.).
Samo pořadí mezi sourozenci se často promítá do formování povahy ( mladší – uvolněnější, starší- odpovědnější). Nebyl potvrzen egoizmus jedináčků. ”Trauma prvorozeného” může vést až k nezdravé žárlivosti a soutěživosti. Je možné zvládat přiměřeným vymezením práv a povinnstí (popř. je střídat), “trvalejší ráz” úkolů je průpravou k plánovitosti. Pozor na “manupilování do rolí” (poslušný – neposušný, dobrý čtenář aj. ). Vzájemná opora a pomoc by měla vždy převládat nad nesrovnalostmi.
ŠKOLA představuje pro dítě novou společenskou situaci přinášející i nové povinnosti. Z hlediska duševní hygieny je třeba zabezpečit nejen žádoucí fyzikální faktory a režim práce a odpočinku, ale sledovat i rozvoj vztahů ve třídě v souvislosti s postupným sebeprosazováním do pozic (1. ročník – rovnocennost, 2. ročník – řevnivost menších skupinek, 3. ročník – struktura vztahů, “duch třídy” /nutnost akceptování společných hodnot, norem a cílů skupiny/, 5. ročník – těsnější a užší přátelské vztahy “důvěrníků”./soulad.vastností a zájmů/). Sebehodnocení závisí na přijímání a zařazení ve skupině spolužáků (míra konkurence a spolupráce, egoistické sebeprosazování, “stádní manýry”, rozvoj individualizace a společenského citu atp.). Mezi dětmi se může vyskytovat vztah symbiotický – slabý a chytrý (fixuje neschopnost obrany) a silným a těžkopádnějším (fixuje nesamostatnost myšlení), či parazitický – až „otrokářský“ (fuxuje na jedné straně hrubost, a na druhé ústupnost) aj.