Psychologie stárnutí
24. Psychologie stárnutí. Stárnutí a psychické funkce. Aktivní stáří. Normální a patologické stárnutí. Sociálně – psychol. problémy stárnutí. Psychoterapie a psychologická pomoc.
Stádium počátečního stáří
se charakterizuje jako souhrn biologických a psychologických změn, které jsou nezvratné.
Zde je mezníkem odchod do důchodu, kdy po rychlém odchodu se u některých lidí začínají objevovat různé nemoci, infarkty a dochází nejčastěji k úmrtí. Proto je psychologicky i ekonomicky vhodný pomalý odchod do důchodu. I v důchodu by měli důchodci vykonávat nějakou činnost např. pomáhat při výchově vnoučat, zapojovat se aktivně v různých klubech důchodců, pracovat na částečný úvazek.
Stádium stáří
začíná cca od 75 let. Zjevná jsou hlavně tělesná omezení a rozhodující je zdravotní stav a psychická aktivita člověka.
Dochází ke snížení motoriky, paměti, pozornosti, zhoršena je schopnost adaptace na nové podmínky a projevuje se neochota při nutnosti měnit své zvyky.
Strategie stárnutí:
1) závislosti – sám to nedokáže, stává se závislým na druhých
2) obranná – člověk je příliš aktivní, bere si větší množství práce, než je schopen zvládnout
3) hostility – nenávist k mladším, nevrlost, necitlivost k mladým
4) sebenenávisti – nenávidí sám sebe, protože nemůže to či ono
5) konstruktivní – stáří přijímá jako realitu, hledá pozitivní stránky a smiřuje se se stránkami negativními
Po revoluci se zvýšila hranice úmrtnosti (až o 4 roky).
