Ve výchovném vyučování vidíme cíl dobré školy v podpoře žáků
Ve výchovném vyučování vidíme cíl dobré školy v podpoře žáků v jejich dovednostech hodnocení životních zkušeností. To se také projevuje v diferenciaci obsahu pomocí vyučovacích forem orientovaném na pochopení světa hodnot. I když škola nemůže poskytnout plnohodnotnou náhradu za nedostatky v jiných životních vztazích, institucích a zařízeních, a v rodině, nemůže se žádný obor a žádný učitel z tohoto úkolu vyvázat. Především vzhledem k různým podmínkám vývoje v dětství a mládí jednotlivých žáků. Zde můžeme hovořit i o principu spravedlivých šancí jedinců, ale zamyšlení na toto téma přesahuje možnosti studijních textů. Škola jako instituce je jednou z mála institucí, která má sílu dávat a rozšiřovat životní a profesní šance dětem z různého sociokulturního prostředí či etnik aj.
Jedna poznámka: Jestliže se v této souvislosti dnes hovoří např. o tzv. otevřeném vyučování, potom s tím spojená kritika tradiční výuky nemůže vést k obecnému nastolení tohoto druhu vyučování. Namáhavá cesta chápání a porozumění naší kultuře není dnes již pouze celostní, nýbrž přinejmenším možná také v metodicky členěném odborném vyučování. Řeč o otevřeném vyučování nemůže znamenat postmoderní otevření se k lhostejnému pluralismu hodnot a forem, který může ve škole žáky klamat při jejich hledání životní orientace a životních jistot.
Jestliže můžeme v této souvislosti hovořit o otevření školy, potom má tento aspekt školního života odůvodnění v příliš odděleném učení se ve škole a života vně školy skrze istitucionalizaci a profesionalizaci vyučování a učení. Orientace na jednání v učení dnes vyžaduje skloubení vědění a hodnot v odborném vyučování pro vlastní jednání v různých životních situacích. Pokud školní působení zahrnuje i mimoškolní učební místa, různé projekty a akce, potom vytváří rozšířený horizont pro přechod z učení do života a zpět. Jinak jsou tyto pojmy pouze frázemi.
Jako poslední znak musíme uvést estetické utváření učebního procesu v prostoru i čase. Školní dvůr a hala určená pro přestávky ukazují, jaká pozornost se věnuje mimovyučovacím aktivitám žáků o přestávkách, včetně trávení přestávek hrami. Školní zahrada, východy a chodby, občasné výstavy, zvláště ale prostory tříd, dokumentují, jak se ve škole pracuje rozličnými vyučovacími formami. Podobně můžeme posuzovat hodnoty a nároky spojené s utvářením školního času, počínaje utvářením rozvrhu podle různých vyučovacích forem až k době mimo vyučování pro ranní kroužek, projektové dny a týdny, putování a výlety, návštěvy divadel a bohoslužeb, školní prázdniny a školní slavnosti apod.