PŘIZPŮSOBOVÁNÍ DOSPÍVAJÍCÍCH

1O. PŘIZPŮSOBOVÁNÍ DOSPÍVAJÍCÍCH vnějším podmínkám (rodina, partnerské vztahy, škola, volba povolání, činnosti realizované ve volném čase)
Uspokojování potřeb organických, psychických i sociálních probíhá prostřednictvím kontaktů s vnější realitou, interakce všech faktorů však nebývá vždy optimální. Pro zachování duševní rovnováhy je však žádoucí naplnění psychických potřeb v oblasti všech tří základních životních aktivit. Podmínkou je tedy adaptovanost v oblasti “lásky” (potřeba sociálního kontaktu), “práce” (potřeba výkonu) i “hry” (potřeba regenerace i seberozvoje). Nemožnost dosažení adekvátní adaptace v některé z uvedených oblastí, vede často i k dočasně zvýšené orientaci na zbývající dvě nebo jen jednu zbývající. Přetrvávání tohoto stavu by však mohlo ohrozit nejen pocit životního štěstí, ale i duševní zdraví.
I. Ad “LÁSKA”
a/ RODINA je v každém stadiu vývoje široce a hluboce formujícím sociálním prostředím. V dospívání dochází zvláště k zůročení dlouhodobých „vkladů“, které představuje celková atmosféra rodiny, úroveň vztahů, sociálních postojů, její aspirace, podnikavost či kultivovanost („Dítě otcem dospělého!“ Freud). Dospívání však vyžaduje novou kvalitu vztahů, jinak dochází k neustálým konfliktům s “nezávislými a samostatnými” dospívajícími. Pociťují jak potřebu povzbuzení a citového zázemí “chápajících opor”, tak i soukromí – spočívajícího nejen ve vymezení vlastního “teritoria”, ale i respektu potřeby izolace. Největším uměním dobrého výchovatele je vycítit co je kdy třeba. Neudrží-li si rodič dobrý emocionální kontakt a důvěru dospívajícího, pak si bude intenzivně vyhledávat kontakty mimo rodinu. Svou roli pak mohou hrát i různé “idoly”.
b/ VRSTEVNÍCI představují na počátku dospívání také nezastupitelný faktor vývoje. Skupiny vrstevníků nemají předem určené role (jako v rodině), všichni jsou zpočátku v rovnopránvém postavení a záleží jen na nich jaké získají hodnocení druhých a jakou si vydobudou pozici ve skupinové hierarchii. Referenční skupina je “cvičným polem společenských dovedností”. Učí se v ní toleranci i kritice, sebeprosazování, ale i kompromisům, jsou tam bezprostředně zažívány důsledky souhlasu i nesouhlasu atp. Vrstevnické skupiny někdy nutí své členy nejen k respektu společných hodnot, norem a cílů, ale i širší konformitě, týkající se např. i vnějších “znaků příslušnosti” atp. Vůči námitkám rodičů jen namítají: „Dělají to všichni. Jak bych vypadal před kluky.“ atp. V “partách” je důležitá “osobnost vedoucího”, obzvlášť nebezpečné je, jde-li o člověka se “zločineckými sklony”.
Při své relativní nezralosti uplatňují dospívající při hodnocení druhých zpočátku spíše povrchní hlediska, preferují hlavně interakční vlastnosti (sociální inteligenci) oproti skutečným schopnostem, znalostem či charakteru, které ještě nedovedou posoudit. U vrstevníků upřednostňují nejčastěji kromě vzhledu zvláště extravertovanost, iniciativu, humor, asertivitu – a odmítají introvertované, ústupné a nejisté. U dospělých přijímají pozitivně přímočarost, otevřenost, férovost a spíše snesou afekty – než přetvářku, nadřazování se, přehlížení a výrazové stereotypy. Postupně ale dospívají k větší empatii, diferencovanosti a adekvátnosti kriterií při hodnocení kompetentnosti druhých.
c/ PARTNERSKÉ VZTAHY prodělávají v dospívání také svůj vývoj. Zpočátku se jen vzájemně pozorují a první kontakty pubescentů mají jen přátelský charakter, který bývá “školou empatie”. Masturbace pouze manifestuje zralost genitálních zón. Touha je podněcována také kulturními vzory. K důvěrným dotykům dochází průměrně v období mezi 15 – 18 lety a první styk v 18 letech přiznává 1/3 hochů a 1/6 dívek. Přirozeným blokem je psychická a konomická nezralost. První lásky optimálně podněcují sebezdokonalování celé osobnosti. Láska je potřebou biologickou, sociální i seberealizace, na nejvyšší úrovni je ale přijímána jako významná životní hodnota.