PEDAGOGICKÝ REFORMISMUS VE SVĚTĚ I U NÁS.HLAVNÍ MYŠLENKY A PŘEDSTAVITELÉ

PEDAGOGICKÝ REFORMISMUS VE SVĚTĚ I U NÁS.HLAVNÍ MYŠLENKY A PŘEDSTAVITELÉ

Od počátku 20. století vzniká hnutí zvané pedagogický reformismus. Kritika dosavadního způsobu vzdělávání – memorování, intelektualismu, herbartovské školy.
Zdroje reformismu : Tolstého volná škola, Rousseauovo pojetí přirozené výchovy, Deweyovy a Spencerovy názory na nutnost praktického a pro život připravujícího vzdělání.
Reformisté preferují individuální výchovné cíle, aktivitu jedince, maximální přiměřenost a tzv. pedocentrismus (dítě je centrem výchovy, cíle výchovy jsou zcela podřízeny individuálním zájmům a potřebám dítěte).
Příklady reformistů : Ellen Keyová (1849-1926), švédská pedagožka, stoupenkyně ženského
hnutí, vyžaduje přirozenou výchovu, až pedagogický anarchismus.
Spis Století dítěte (1903)-manifest práva dítěte na svobodnou výchovu.

Marie Montessoriová (1870-1952), italská lékařka, zaměřena na
předškolní výchovu (Dům dětí).

Ovide Decroly (1871-1936), belgický pedagog, psycholog a lékař.
Škola životem a pro život, hlavní jsou dětské zájmy a zkušenosti.

Rudolf Steiner (1861-1925), německý filozof a pedagog, zakladatel
waldorfské školy.

Valdorfská škola
– má předškolní stupeň – MŠ
– pak 12ročníků(+13.pro maturanty kteří chtějí)
– integruje postižené, bez omezení víry
– příspěvky – částečně rodiče, částečně stát
– školu řídí kolegium učitelů
– zdůrazňuje se spolupráce školy a rodiny
– kulturní centrum (od 9-16let, pak různé kurzy)
– žákovské fórum = žákovská samospráva
– neučí se podle učebnic, ale vypracovávají si materiály
– euritmie = viditelná řeč, viditelná hudba (vše vyjádřeno pohybem)
– všechno učení spojeno s pohybem
– výuka v epochách (např. 6týdnů v 9 hod jeden předmět)
– školy – světlé prosklené budovy, hodně zeleně
– neznámkuje se a nepropadá se
– tělocvičny, dílny, jídelny, šk.lékař