Myšlení a řeč
6. Myšlení a řeč. Názorné a nenázorné v kognitivních procesech. Myšlenkové operace. Konvergentní a divergentní myšlení. Imaginativní myšlení. Poruchy poznávacích procesů.
Lidé a některé druhy zvířat mají potřebu dorozumívat se tj. sdělovat si určité informace např. o hrozícím nebezpečí. Komunikace je vlastně způsobem sdělování přání, proseb, vlastních postojů, které používají lidé. Druhy hmyzu komunikují prostřednictvím dotyku nebo pachů.
Specificky lidské formy komunikace jsou:
* nonverbální (gesta a jiné formy chování)
* verbální (mluvená a psaná řeč)
Verbální forma řeči užívaná určitou společenskou skupinou se nazývá jazyk a má určitou národní formu (AJ, NJ,FJ,ČJ).
Lidská verbální komunikace se postupně vyvíjela z neverbálních forem komunikace jako mluvená a později psaná řeč. Také národní jazyky se vyvíjejí. Některá slova vznikají a jiná zanikají.
Jazykové sdělování je doprovázeno:
* užíváním gest a jiných forem nonverb. komunikace
* emočním tonem (např. ironií)
* situačním vztahem.
Řeč je tvořena systémem znaků. Jazykový znak tvoří slovo, které má stránku:
* smyslovou (zvukovou u mluv. a obraz. u psaného)
* obsahovou (jednotlivý nebo skupinu objektů např. stůl)
Jazykový znak není jen prostředkem sdělování, ale poukazuje i na vztah jazyka a poznávání. Platí, že „jazyk je úzce spjat s lidským myšlením“ a že je „pravděpodobně především hlavním nástrojem myšlení“.
Funkce řeči:
* označovací či zobrazovací (označ. jevů, vlastností, vztahů)
* výrazová (vyjadřuje vnitřní pocity, stavy)
* vybízecí (působí na druhého jako apel)
Nositelem zvukové stránky mluveného slova je tzv. artikulace. Jedná se o způsobilost člověka produkovat prostřednictvím svých mluvidel prvky mluveného slova.
