Humanistická psychologie
Humanistická psychologie
tento směr se rozvinul v USA v polovině 50. let.
Většina humanistic. psychologů předpokládá, že vývoj je podněcován snahou po seberealizaci, která je člověku vlastní. Jedná-li člověk v souladu s touto snahou, vede to k větší nezávislosti, sebeuspokojení a smysluplnosti života.
Fyziologie vyšší nervové činnosti
Adaptaci organismu na životní podmínky zajišťuje u člověka nervová soustava (mozek).
Za základní funkce nervovoé soustavy lze považovat její koordinační a řídící činnost. Je nadřazena všem orgánům těla, podněty z vnějšího prostředí přichází do centra, které provádí analýzu a syntézu informací a zajišťuje odpověď organismu na situaci.
Základní složky:
* receptory (přijímají informace)
* aferentními dráhami (umožňuj dopravu inf. do centra)
* centrem vybaveným analyzátory a rozhodovacími instancemi, kde se pak došlé inf. přepojují na podněty k výkon. orgánům
* eferentními dráhami (vedou impulzy k výko. orgánům)
* efektory tj. výkon. orgány realizujícími adapt. činnost
Nervový systém lze dělit na několik funkčních oddělení:
nervový systém
mozko-míšní autonomní
centrální periferní sympatikus parasympatikus
* periferní – spojuje smyslové orgány (receptory) zachycující informace, ale také vnitřní orgány s centrem mozk. systému
* autonomní – analyzuje impulzy z vnitř. prostředí, z jeho tkání, a řídí činnost vnitřních orgánů
* symaptikus – řídí výdej energie (přívod cukru do krve, zvyšuje TK, stimuluje činnost vnitřních orgánů
* parasympat.- řídí procesy restaurující zásoby energie (snižuje TK, intenzitu činnosti srdce), zpomaluje činnost vnitř. orgánů
