Charakteristický je i vývoj vzájemných kontaktů mezi hochy a dívkami

Charakteristický je i vývoj vzájemných kontaktů mezi hochy a dívkami. Do osmi let si hrají spolu, mezi osmým a desátým rokem odděleně, v desátém až dvanáctém roce se projevuje až vzájemný antagonizmus, to se po dvanáctém roce změní ve snahu upoutat na sebe pozornost “sobě vlastním způsobem”. Existují totiž zcela odlišné prostředky „sebeprosazování“ u hochů (síla, odvaha, ovládání citů) a dívek (empatie, smysl pro pořádek, závislost, úzkostnost, verbální pohotovost). Ukazuje se, že odlišné projevy sexuální role nejsou jen naučené, ale do jisté míry i fyziologicky podmíněné (univerzálnost – specializovanost, prospěch – úroveň hry atp.). „Odlišnosti se podílejí na dramatičnosti a kráse života!“ (Matějček).
Významnám činitelem ve škole je také učitel. Měl by být 1) zralá a kultivovaná osobnost, se smyslem pro humor, 2) erudovaný odborník i 3) pedagog (schopný pomoci podprůměrným, nadprůměrným i problémovým). Žáci hodnotí na učitelích negativně zvláště náladovost, nespravedlnost a nepochopení pro žáky (to .oslabuje nervovou soustavu a neurotizuje), a oceňují dobrou přípravu, obejtivní hodnocení a jasná kriteria. Optimální je důslednost bez neurotizace.
MIMOŠKOLNÍ VLIVY představují hry a zájmy, které vedle regenerace nepřímo rozvíjejí zvláště tvořivost a iniciativu. Postupně na ně zbývá dětem stále méně času (v 1.a 2. ročníku jsou to 3-4 hodiny, ve 3- a 4. ročníku už je to jen 2-3hodiny). Optimálně by měly děti trávit denně 2-3 hodiny mimo dům. Hra je realizována v každém věku. V dětství pomáhá uspokojovat zvláště zvídavost, rozvíjí poznávací funkce, slouží k hlubšímu porozumění i zvládání složitějších situací prostřednictvím modelování atp. Námětové i pohybové hry pomáhají udržovat i emoční homeostazu odreagováním tenze atd. Děti dokáží sice již i vlastní vůlí “odložit hru pro povinnost”, vzdát se jí však nedokážou nikdy (ještě v deseti si alespoň kutálí tužkou). Hra řadu funkcí rozvíjí a je zároveň ukazatelem dosažené míry vyspělosti (vykazuje vývojový princip). I kdyby byl vláček sebezajímavější od jisté doby jej vystřídají dobrodružné výpravy, sportovní zájmy atp. (rekapitulační teorie – lov, pastevectví, zemědělství, obchod atd.). Každý druh zájmu rozvíjí odlišné kompetence (sport – pohybové dovednosti a odhad sil, dramatická výchova – komunikační dovednosti aj. ). Děti bez stabilnější zájmové zaměřenosti jsou hůře orientované a vykazují nejistotu, nerozhodnost, nesamostatnost, slabší vůli i nestálost, kdežto děti s dlouhodobějšími zájmy jsou uvážlivější, méně labilní, adekvátněji hodnotí a nežádají tak často o pomoc. Výrazem duševní vyspělosti je zvláště schopnost umět “vytěžit co nejvíce i z běžných životních situací”.