BATOLE

BATOLE je značně egocentrické a ovládané city. Výrazně se zlepšuje kontrola pohybů a rozvíjí se také imaginativní sebeřízení při fikční hře.
R-K: Čivost se dále rozšiřuje prostřednictvím experimentací a funkčních her. Vnímání je doposud značně schematické a povrchní, registruje především nápadně, emocionálně účinné a proto často i nepodstatné jevy. Při popisu děje je batole ve “stadiu výčtu”, prostor má organizován k vlastnímu Já a žije přítomností (“dětský presentizmus”). Pozornost je bezděčná a roztěkaná. Doporučuje se navádět pokyny. Hra může trvat až 20 minut. Paměť je hlavně bezděčná a mechanická. V průběhu stadia se výrazně zlepšuje jak znovupoznání (od dvou do sedmi měsíců), tak samostatná reprodukce (ze dnů na týdny). Již na počátku stadia lze pozorovat první asociace, vydělující paměť z vnímání a představující počátek samostatného duševního života. Představy jsou sice živé, ale nepropracované (obrys). Myšlení se sice stále opírá především o senzomotorické zkušenosti z hrových aktivit, fikční hra přináší navíc schopnost užívání symbolů (dřívko jako” letadlo” atp.). U batolat se vyskytují také předpojmy (netvoří třídy jevů) a prelogické úsudky (fenomenizmus-subj.jev nahr.kauzalitu, finalizmus-vše má “cíl”, artificializmus-vše výrobeno, animizmus-vše živé, dynamizmus-vše má vlastní vůli). Na konci tohoto období ovládá dítě asi 1000 slov.
I-E: City jsou intenzivní, avšak málo hluboké a dosud generalizované. S rozšiřováním zkušeností se však zvyšuje jejich rozmanitost (závist, úzkost, křivda, zklamání, soucit aj. ) a mění se také jejich podněty (místo strachu ze psa – strach z hodnocení). “Jazyk citů” je spolehlivým ukazatelem individuálních potřeb a cílů. Jsou patrné i stabilnější citové stavy a to jak pozitivní (steničnost. optimizmus, radostná nálada) tak negativní (žárlivost, soutěživost, nízká sebedůvěra). Velké pokroky jsou v oblasti Jáství. Od dvou let si dítě říká Já a začíná být citlivé na hodnocení (hrdost, ponížení). U batolat se projevují již i určité zárodky vůle (tvorba návyků, chůze po nerovném terénu aj.). Motivace se začíná individualizovat, dosud však vykazuje značnou impulzivitu a nedlouhé trvání.
V kontaktu s VNĚJŠÍ VLIVY se často vyskytují specifické fáze separační reakce (1. protest a volání, 2. zoufalé odvracení, 3. odpoutání a spolupráce). Do jisté míry tomu lze předcházet citovým treninkem (hra na “kuku”, výběr pohádek atp. ). Charakteristickým znakem tohoto období je i dětský vzdor. Patologickému vzdoru (dlouhé trvání, udělá “jinak”, následně naruší kontakt) lze předcházet citlivým odpoutáním, postupnou přípravou, požádáním o pomoc atp. Nejčastější výchovné chyby představuje v rodinách nejednotnost, nedůslednost, netrpělivost, přetěžování, pedantství, nejistota aj. (typy matek), v kolektivních zařízení to pak bývá “kolektivní drezura” či chaos.