VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 10.
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 10.
Kuhl (1981) uvádí výsledky své vlastní zkušenosti ze spolupráce s trenérem družstva kopané. Nejprve rozebral důkladně krizovou situaci v družstvu a konstatoval její příčiny:
– diskrepance mezi výkony v tréninku a v utkání – hráči se v utkání báli, aby neudělali chybu
– družstvo nebylo dobře strukturované, chyběla silná osobnost
– o konfliktech se nemluvilo, chybělo přebírání zodpovědností
– docházelo k výpadku výkonnosti lepších hráčů, ale náhradníci nebyli lepší atd.
Pokud se hráči nebojí za ním s čímkoliv přijít, má vyhráno, musí si však dávat pozor na to, aby se nevěnoval jen těm průbojnějším, kteří si jeho pozornost někdy i vynutí sami. Výchova je věc citu, jisté disciplíny a intuice. Pokud se mu podaří vytvořit mezi všemi „přátelské ovzduší“, pak je možné taky správným způsobem napomínat.
Důsledná výchova vyžaduje také „napomenutí“
Dobré vyhubování je určitým způsobem disciplinované.
– Je okamžité. Nemá cenu stav úzkosti prodlužovat, pozdní vyhubování jenom rozzlobí.
– Je důsledné. Důslednost zavádí pořádek. To, co jindy nedovolíme, nemůžeme schválit v jiném okamžiku. To pak dítě nikdy neví, jak se má chovat.
– Je jisté. Musí být ale předem jasné, na čem jsme se domluvili.
– Je správné. Musí být následkem špatného chování, a nikoli nervozity a únavy rodičů.
– Je pozitivní. Dítě něco provedlo, ale to neznamená, že vyhubování má být formou pokoření, vždy musí dítě vědět, že ho vychovatel (rodiče atd.) má rád.
– Má správnou intenzitu. Intenzita musí být přizpůsobena vážnosti přestupku.
– Je účinné. Ukázňovat znamená vyučovat. Posledním kritériem každého vyhubování je otázka: Učí dítě dobrému chování, nebo ne?
Víme, že i ve sportu platí určitá pravidla, která, pokud nejsou dodržena, mohou způsobit vyloučení hráče (např. používání dopingu, nevhodné chování na hřišti, překročení pravidel hry atd.)
Cílem je prostě citlivé působení, s pochopením vnitřního světa mladého člověka, nicméně však promyšlené na základě perspektivních koncepcí. (…) Mladý adept sportu brzy pozná, že cesta k dobrému výkonu je dlouhodobá a někdy trnitá, ale při dobrém vedení se projevy osobnosti, které jsou s touto cestou spojeny, zpevňují a případně i přenášejí do jiných životních oblastí. A to je vlastně ten největší přínos sportu k rozvoji společnosti, o který bychom měli usilovat.
