VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 9.
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 9.
Trenér si sám vypracuje plán (projekt), kde se pokusí pojmenovat prostředky (způsob práce) a cíl, ke kterému chce vést. Výchovný plán vyžaduje znalost:
– prostředí, z kterého přicházejí
– osobní dary jedince a “míru” sportovního talentu
– jeho motivace (proč přichází..)
Rozbory různých přístupů trenérů k hráčům odhalují některé konkrétní poznatky o účelných projevech hráčů. Doporučujeme tato:
1. Trenér má být modelem, nic nepředstírat, neklamat, být ochotný naslouchat.
2. Vyžadovat plné odevzdání se sportu a cílům družstva, ale vždy dávat najevo, že v životě jsou důležitější věci, než sport.
3. Usilovat o spravedlivé rozdělování pozornosti a sympatií. Uvědomovat si pocity vlastní a pocity svých svěřenců.
4. Budovat v nich sebedůvěru, schopnost sebeoceňování, sebekontroly (reagování na chyby vlastní, rozhodčího)
5. Dobré složení tréninku, umění propojit koncentraci s relaxací.
6. Komunikovat s rozhodností, ale přátelsky, nekřičet, dávat najevo dobrou náladu.
7. Korigovat krátce, ale s odůvodněním.
8. Hněv trenéra má být pozitivní. Negativní odsouzení působí destruktivně.(umění napomenout viz.3.2.2.)
9. Neopomenout pochválit.
10. Dát prostor, kde se mohou k tréninku vyjádřit.
11. Seznamovat sportovce nejen s jeho vlastním úkolem a zodpovědností, ale i s odpovědností ostatních, nechat je pozorovat a registrovat úsilí druhých.
