Sociální komunikace a její formy

Sociální komunikace a její formy

SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE
– nejběžnější způsob sociální interakce
komunikační techniky:
1) verbální – jazyk
2) neverbální = řeč těla
3) symbolická – značky, piktogramy (turistické, dopravní, …), zvukové tóny (telefon, …)

NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE
– gestikulace: pohyby rukou, nohou, hlavou
– mimika: výrazy obličeje, oční kontakt
– haptika: dotekový kontakt
– posturologie: postavení, natočení těla
– proxemika: vzdálenost lidí od sebe
– úprava zevnějšku
– postavení židlí u stolu

– sociální interakce – vztahy mezi komunikacemi

Proxemika
proximus = vzdálenost ( lat.)
každý má 4 proxemické zóny = teorie bublin
1) intimní zóna: při jejím porušení se tělo připravuje na útok, směrem k nohám se zužuje; pouštíme do ní pouze nejbližší lidi a děti (nejméně ji narušují).
2) osobní zóna: 30 – 120 cm okolo nás; zřetelný pohled do očí; pro známé.
3) sociální zóna: 120 – 370 cm okolo; vidíme celou postavu člověka; pro nám neznámé osoby
4) veřejná zóna: 370 – 760 cm (vzdálenost, kdy vidíme gesta); řečníci, herci v divadle, učitelé,..
Proxem. zóny závisí na :
národnost: na severu jsou větší; na jihu menší ( Franc., It., Špaň., …) – v závislosti na hustotě obyvatelstva
sociální prostředí, osobnost jedince, věkový rozdíl, sympatie, sociální zkušenosti
proxemický tanec – jedna osoba se snaží přiblížit druhé, hledají mezi sebou vhodnou vzdálenost.