Platon

– „Politeia“ (Ústava): – kritika demokracie, byl pro aristokracii
– nevěřil, že by si masa průměrných zvolila za vůdce nadprůměrného
– v čele státu by měli být jen ti nejlepší (to je jeho pojetí aristokracie)
– všichni by měli mít stejnou možnost vzdělání:
1. gymnastika, hudba, matematika, dialektika, sebekázeň, odolnost (do 20)
2. ve 20 zkouška – prosívání
3. další výchova do 30 let, pak zase prosívání
4. následně 5 let filozofie
5. poté 15 let získávání zkušeností v praxi
6. v 50 letech zůstávají ti nejlepší, kteří mohou vládnout
– navrhoval, aby soukromý majetek měli jen řemeslníci a zemědělci
– vládci a vojáci by se starali jen o svůj majetek a ne o věci veřejné
– žádal i kolektivní výchovu dětí a společné ženy pro vojáky
– utopie, podcenil důležitost ekonomické moci
– v posledním díle „Zákony“ měl už umírněnější názory
– filozofie idejí (eidon = podstata, vidina):
– svět, který je výsledkem našeho smyslového poznání, je ve skutečnosti svět zdání
– svět takový, jaký skutečně je, je pak výsledkem našeho rozumového poznání
– spojnicí mezi těmito světy je naše duše (tyto 3 složky tvoří platonický trojúhelník)
– duše je v našem světě nešťastná, pouze setkání s krásou jí činí radost (platonická láska)
– podobenství o jeskyni: – před vchodem je oheň, lidé v ní jsou spoutaní
– vidí jen rozmazané stíny (co je za jejich zády, nevidí)
– tak jako lidé v jeskyni i my jsme uvězněni v našem světě zdání
– proto si myslíme, že to je jediná skutečnost
– podle něj jsou ženy méně ctnostné, jsou slabé pohlaví, být ženou je kletba bohů
– zbabělí, lstiví, nespravedliví muži se pak narodí jako ženy