Modely ve výchovné praxi 2. část
Modely ve výchovné praxi 2. část
c) model ”personalizzato” (osobnější, větší důraz se klade na studenta)
Mladý člověk je středem pozornosti a podle něho se uzpůsobuje i obsah látky. Student nebo ten, na koho působíme je viděn ve své celistvosti, je vnímán po stránce emoční, sociální a intelektuální. Pochopení smyslu obsahu se snaží vychovatel studentovi zprostředkovat přes zkušenosti, osobní zamyšlení…atd.
d) model ”interattivo” tzv.vzájemné působení
Pedagog se má snažit vytvořit atmosféru ”společenství” založenou na dialogu, který je postaven na důvěře. Vzájemné naslouchání je základem pro hledání společného řešení problémů, hodnocení situací, přijetí nových nepoznaných hodnot, které pak pomáhají prohloubit a v novém světle pochopit důstojnost člověka.
SHRNUTÍ:
Na každém vychovateli je, aby se zamyslel nad potřebami dětí, které má vychovávat /doprovázet/, a podle toho zvolil výchovný styl /způsob práce, výchovné působení/. Důležité jsou momenty ”hledání” a přemýšlení, protože jen tak můžeme docílit toho, aby naše výchovná práce byla co nejúčinnější.
