6. Ruce, prsty

– odrážejí psychické napětí (např. u zkoušky, …), mnohdy se snažíme o kamufláž (máme ruce pod stolem, v kapsách – znamení pro druhou stranu, že něco není v pořádku); z podání ruky (a síly stisku) lze hodně vyčíst (čím silnější – tím více agresivnější člověk, nulový stisk – nulová informace)
Gestikulace rukou: založení rukou do sebe = „povídej si co chceš“, bývá vidět u podřízených, když si mají vyslechnout kritiku nadřízeného; říká se, že při založených rukou bude komunikace vždy neúspěšná – snažíme se osobě ruce „rozpojit“ podáním něčeho, např. šálku s kávou
9. mimika, obličej – výrazy „poklesla jí čelist“ = překvapení, „ohrnula nad tím nos“
10. ústa – jimi tvoříme úsměvy, úsměvy mohou být škodolibé, závistivé; nelze spojovat každý úsměv s něčím pozitivním, je třeba umět poznat úsměv ironický
11. oči – nedokáží lhát, prozrazují nejvíce, je neslušné komunikovat s tmavými brýlemi, nepřetržitý pohled do očí by neměl trvat více než cca 15 sekund  psychicky náročné
Verbální komunikace
Rozeznáváme 4 komunikační styly, měli bychom v jejich používání mít určitou vyrovnanost.

5. Konvenční kom. styl – zažité, běžně užívané fráze, něco mezi pozdravem a konverzací, formální, ne emociální, existuje rozdíl mezi Američany (spíše optim. fráze) a Čechy (často pesim. fráze), použití jak v rovině symetrické, tak asymetrické