6. Konverzační kom. styl

– nutná verbální zdatnost, konverzační schopnost = začít, udržet a ukončit konverzaci, oboustranná komunikace = kladu otázky na základě slyšeného, asertivní ukončení konverzace (v 1. části řeknu něco pozitivního jako „Rád jsem tě viděl“, „Řekl jsi mi hodně zajímavého“ a pokračuji „ale teď už musím jít, spěchám“) x neasertivní ukončení (pohled na hodinky, vymýšlení výmluv); použití většinou mezi lidmi na stejné úrovni (symetrické); zásady plynulosti = podávání tzv. volných informací a sebeotevření
7. Operativní styl – rovina asymetrická, nelze ho plést s konverzačním stylem; jediný, kdo má právo dát „pokyn“ ke konverzaci, je nadřízený
8. Osobní, intimní, rodinný styl komunikace – zásada nepřenášení této kom. na veřejnost, existence specifických rozdílů v jednotlivých rodinách

Mezi podmínky efektivní komunikace patří
2. nezkreslenost – obsah sdělení přijaté příjemcem odpovídá tomu, co jsem chtěl předat (viz komunikační šumy)
3. platnost – sdělení odpovídající skutečnosti, kterou symbolizuje
4. včasnost – je mi sděleno něco, co mohu ještě ovlivnit, nemluvit o tom až poté
5. ochota přijímat.

Mezi chyby a bariéry v komunikaci naopak patří
1. neasertivita,
2. neposkytování zpětné vazby v komunikaci (2 lidé spolu mluví, myslí si, že vedou dialog, ale přitom jde o dva monology); slyšet  naslouchat (vnitřní aktivita poslouchajícího, pokládání zpětnovazebních otázek)