STRES

STRES
(zátěž, tlak, tíseň)stres spouutváří náš způsob života, stanovuje tempo a určuje rytmus, jimž žijeme, součástní života je najít správnou rovnováhu mezi příliš valkým a malým stresem. U mnohých došlo k návyku na zvýšené hladiny stresových hormonů a k obraně proti nudě. Je to choroba stotoletí, působí lidské ztráty. Sresor- činitel působící stres., stresová reakce- odpověď organismu na stres. Tento kompex je stres (hovorově konflikt, úzkost, frustrace, nepříjemně pocitoané situace). Psychologické pojetí- stres je pojímán jako vnitřní stav člověka- odpověď na zátěž, situaci ohrožení nebo dokonce stav očekávání ohrožení, které považuje člověk za nadhraniční pro jeho schopnost obrany či adaptace. Stres nemusí být vždy škodlivý, může být i užitečný, aktivující jedince
Eustres- normální aktivující stres, motivuje k tvořivým změnám aktuálně nevyhovujících podmínek a po kterém zavládne nová vyváženost, homeostáza.
Distres- negativní stres, začneme strácet pocit jistoty a adekvátnost, cítíme přetížení, zoufaltsví, bezmoc, ztrátu. (symptomy- třes rukou, tik, pocení, deprese, úzkost, snížená sexualita, nervozita……)
Stresová reakce- je excitací sympatické nervové soustavy, mající za úkol vzbouřit celý organismus a zmobilizovat všechny síly a rezervy k obraně. Nejprve zasáhne složka nervová přes sympatické vegetativní dráhy do dřeně nadledvin, kde vyplaví do krve adrenalin, působící zrychlení srdeční činnosti i dýchání, zvýšení krevního tlaku i krevního cukru, tedy vše, co připravuje organismus k okamžité akci (útěk, útok) Druhá vlna (zárověň) připravuje na boj delšího trvání.
Stresory- vnější i vnitřní podněty,které mají na náš org. určité požadavky a jimž se musíme přizpůsobovat, rozdělíme je na:
– fyzikálně-chemické stresory (životní prostředí, strava, záření ………)
– úkolové stresory (ze způsobu řešení úkolů)
– myšlenkové stresory (vznikají z pohledu na sebe, druhé lidi)
– sociální (souvisí s komunikací s druhými )
Vnější stresory- buď běžné životní události nebo závažné ohrožující situace zvenčí. Neovlivnitelnost- čím více nějakou událost vnímáme jako neovlivnitelnou tím hůře ji snášíme. Nepředvídatelnost- možnost vědět předem o obtížné situaci , pomáhá jí lépe snášet.
Vnitřní konflikty- Atkinsonovi považují za nejčastější silné konflikty mezi motivy:
– nezávislost proti závislosti (v době stresu utíkají lidé do dětské závislosti)
– intimita proti osamělosti (obávají se odmítnutí a zklamání)
– spolupráce proti soutěžení
– morální zásady proti impulzivním projevům- často chápán jako konflikt generací
Posttraumatická stresová porucha (katastrofický syndrom)- lidé kteří po těžkém emočním šoku reagují poněkud odlišně než je obvyklé, pravděpodobnost této nemoci stále stoupá, zdrojem mimořádné nebezpečné situace, které se vymykají lidské zkušenosti, jako přírodní katastrofy, teroristické útoky, nehody, znásilnění… 15% přeživší účastníků dokáže racionálně jednat, 70% nedokáží jednat účelně a 15% dochází k PTSP, 3 skupiny příznaků 1)vtíravé příznaky (prožívání znovu) 2)únikové příznaky (vyhýbání vyprovokování vzpomínek) 3)nadměrné vzrušení (citově i tělesně připraven ne další trauma)
Stupnice životních událostí (Holmes a Rahe) – odstupnování stresogenních situací, vytvoření žebříčku stresorů. Sečtou se body.
Strategie zvládnutí streu – je několik postupů, které mohou mírnit dopad na zdraví lidí, nejdůležitější jsou:
– vytvoření priorit (definice toho nejdůležitějšího )
– vyhýbání se stresu (inventuru nepříjemností což umožní jim předejít)
– dovednost vypnout se ( způsob jak přestat být obtěžován)
– rozšíření interpersonálních vztahů (od přátel lze získat informace, i podporu a porozumění…)
Nevhodné strategie proti stresu- nás ničí nás, přináší jen krátkodobou, klamnou úlevu. (alkohol, nikotin, léky…) Na psychické úrovni mají podobnou úlohu ego-obranné mechanismy.
Obranné mechanismy- druh činnosti, jehož účelem je odvést pozornost od povědomí o nějakém nepříjemném faktu, který vzbuzuje úzkost. Ohrožená – sebeúcta, sebevědomí, sebehodnocení.
-jsou první naučenou reakcí na nadměrnou zátěž, jejiž funkcí bylo původně chránit org před poškozením, ale tato obrana se zautomatizovala, působí často neadkvátně
Obranné mechanismy odvozeny od základních reakcí na stres (útok x únik), které na psychologické úrovni projevují jako:
– rigidita ( ztuhlost, nepružnost myšlení)
– represe (vytěsnění z vědomí)
– regrese ( ústup, z vývojového hlediska krok zpátky)
– inverze ( převrácené chování, úsměv když cítí nenávist….)
– popírání nepříznivého faktu ( nechce si připustit skutečnost)
– sebeobvinování ( z neúspěchú
– introjekce ( promítání starostí druhých do sebe
– racionalizace (hledání formy odůvodnění nesmyslných věcí)
– sublimace (snaha povýšit to co děláme na kulturě či civilizačně vyšší úroveň)
– obvinování druhých (externalizace viny)
– identifikace (ztotožnění)
– projekce ( promítání vlastních zájmů do druhé osoby)
Tyto obranné mech mají a měli v našem dětství důležitou funkci, umožnit nám přežít v podmínkýách nadměrné zátěže org.. Pro zachování vnitřního světa upravíme vnější realitu, aby pro nás byla únosná.

ZAČLENOVÁNÍ ČLOVĚKA DO SPOLEČNOSTI
člověk nemůže plnohodnotně žít mimo společnost, ovlivnuje nás. Zadává vzor, tvaruje nas svým vlivem. Narozením vstupujem do sociokulturních vztahů, ty na nás působí přímo (vlivem jednotlivců, skupin) a nepřímo (působením materiálních a nemateriálních produktů lidské činnosti).
Začlenování do společnosti – socializace (celoživotní proces).– formou záměrného působení (výchova) i nezáměrného (filmy, literatuta..)
Sociální role- upracené stylyzivané chování dle očekávání ostatních (jsme manželkami, rodiči, kamarády….)
Sociální pozice- místo, které jedinec zaujímá ve struktuře společnosti jako celku, své místo každý zíkává dle toho, jak ostatní ocenují jeho přínos pro plnění společného cíle (vůdce, otloukánek)
Sociální status- relativní výška sociální pozice, a to ve skupině i ve společnosti.( bývá podporován vnějškovými motivy- vědecké tituly, kroje, prestižní bydlení, auto…)
Skupinové normy-kontrolují chování členů. Aby společnost fungovala je nezbytné mít normy, které upravují pravidla soužití jejích členů. Jsou vytvářeny v souladu se skupinovýni cíly, pomocí pozitivních a negativních sankcí. Normy kontrolují především postoje a chování v rámco skupinových interakcí. Normy vznikají spontánně a jsou závazné. Vyvěrají ze souboru společných názorů, mínění i hodnot.
Skupinová konformita- míra přizpůsobení se skupině, především jajím normám. Faktory, které se podílejí na skupinovém konformismu jsou- atraktivita skupiny, možnost negativních skupnových sankcí vůči nekonformním jedincům, autorita skupiny v očích jedince, kderit skupiny, tedy přesvědčení jedince, že skupina jedná spávně
– Konformita 1)oportunitní ( navenek projevuje souhlas, vnitřně pak nesouhlasí)
2)pravá (jedinec souhlasí i vnitřně i navenek se skupinou)
– Nekonformní chování- 1)kontrakonformní (aktivně odporuje skupině)
2)nezávislý jedinec (samostatně se rozhoduje, zda se shodne nebo opustí)