SOCIÁLNÍ KOGNICE

SOCIÁLNÍ KOGNICE
Sociální kognice- jak se lidé vzájemně vnímají a jaké dojmy si o sobě vytvářejí. Toto vytváření obrazu o druhých je sociální percepce. V současnoti nahrazována termínem sociální kognice. Za funkční články kognitivnáho systému jedince jsou pokládána funkční schémata, ty umožnují rozpoznávání různých sociálních situací a napomáhají orientaci v nich.
– schémata osob ( kategorizovaná pojetí druhých)
– schémata sebe sama (informovanost o sobě samém -pečlivý…)
– schémata rolí ( normy chování z hlediska věku, pohlaví, postavení, rasy, zaměstnání…)
– schémata událostí ( např. jdeme do divadla – šatna, usazení, představení…)
– procedurální sociální schímata (pravidla a rituály, např při seznamování …)
Tato schémata se vytvářejí celý život. Sociokulturní vlivy ale určují která nezbytná schémata bychom měli mít vytvořena v tom kterém věku.
Posuzování druhých lidí (užší pohled sociální percepce)- snaha kategorizovat (zařazení). Různé efekty- efekt prvního dojmu (ovlivnuje naše dojmy) -efekt novosti (úsudek je dotvářen pozdější získanou informací) -halo efekt (první silný dojem) . Laické pojetí psychologie- s tím se často setkáváme u sociální percepce, nejčastěji je to chyba halo efekt, další chybou je implicitní teorie osobnosti , rozvíjení určité zjištěné vlastnosti do dalších charakteristik. Stereotyp (charakteristiky, o který se předpokládá že vystihují skupinu -různá míra přesnoti

TEORIE KOMUNIKACE
Vzájemné dorozumívání, výměna názorů. Každé kultuře je vlastní určitý systém komunikace, který zahrnuje jazyk, gesta a způsoby chování vůbec. Formy komunikace *neverb. *verb. *metakom.
Komunikační prostředky- dle orgánu 1)akustické (sluchové)- řeč, hlasitost, výška…. 2)vizuální (zrakové) – mimika, gesta, postoje 3)taktilní (haptika) 4)olfaktorické (čichové)
Struktura komunikace- kdo (komunikátor), říká co (komuniké), komu (komunikant), čím (druh komunikace, např.slovo), prostřednictvím jakého media (mluvená řeč v kontaktu), s jakým úmyslem (motivace), s jakým účinkem.
Metakomunikace- význam sdělení se nemusí vždy krýt s obsahem. Význam často vyplývá z kontextu nebo z intonace, někdy je však předem avizován. Metakomunikace používá prostředky, které upřesnují nebo mění následující, někdy i současně probíhající činnost. Člověk má velkou zásobu verbálních i neverbálních nástrojů, které může použít jako metasignály. (ted vám povím něco veselého…)

NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE
Mimika- výraz tváře, pro vyjádření emocí, zajistují ji mimické svaly je poměrně dobře hratelná.
Zrakový kontakt- neverbální komunikace prostřednictvím pohledů, je přítomna téměř v každé sociální situaci. Pohledy směřovány na trojúhelník tvořený očima a ústy. Délka kontaktu očima- příliš dlouho upřený pohled -výraz dominance či agresivity, kratší – podřízenosti nebo jistoty. Naslouchajícího- sledovat mluvčího 80-90%, jako mluvčí asi 50% času. Přerušit kontakt -vhodný směr- ne na zem (nejistota) a ne na strop (nezájem).
Gesta- výrazný pohyb části těla, závisí na temperamntu, tradici a kulturní příslušnosti jedince. Symboly, specifické pro danou oblast nebo kulturu. Ilustrátory- taktující gesta,spojeny s řečí,pro zdůraznění Bloky- dává tím najevo odstup
Haptika- dotek, geneticky výchozí neverbální podnět, jsou výrazem vřelosti, ujištování, lásky. Nejčastější – podání ruky, poplácání, objetí, pohlazení, štípnutí, facka.
Postoje- celkové držení těla (posturologie). Může být indikátorem zájmu či nezájmu. Zájem (nakročení, naklonění k objektu). Nezájem (odklonění). Kopírování postojů- naladěni na jdenu notu Proxemika- prostřednictvím rozmístění účastníků v prostoru a orientací v něm (proxemika). Zóny osobního prostoru:
– užší zóna intimního prostoru (15 cm a mín) ( nejbližší)
– širší pojetí intimního prostoru (15-45cm) ( k blízkým přátelům)
– osobní vzdálenost (45-120cm) (dobré vztahy)
– společenská vzdálenost (120-370cm) ( pro neosobní setkání)
– veřejná vzálenenost (370 cm a víc) ( zvyšuje prestiž )
Předměty kolem nás- mezi nejvýraznější prvky patří oblečení, volba- vliv věk, zaměření, nálada, názor, stav konta, auto….