ZÁKLADNÍ EM. , …
– ZÁKLADNÍ EM. , kt.mají diferenciovaný obsah podle situací, kt.je vyvolávají
– – radost jako reakce na zisk
– – smutek jako reakce na ztrátu
– – strach jako reakce na hrozbu
– – hněv jako reakce na překážku
– konkrétní povaha zisků, ztrát, hrozeb a překážek pak určuje konkrétní em.prožitek např. získání prestiže vyvolá jiný druh radosti než malý finanční zisk apod.
– em.neurčují jen HODNOTY biologické ,ale také sociální a kulturní jako jsou pravda, krása, mravnost , s těmi souvisejí vývojově vyšší em. intelektuální, estetické a etické
– v prožívání em. i VLIV KULTURY – různé kultury připisují různé hodnoty různým em. např. v Japonsku zahanbení ze ztráty tváře, příslušnost k určitému společenství → velmi silné em. Rozdíly určované kulturními normami např. v tom, za co se stydí, co u nich vyvolává strach apod. Emoce signalizují nejen potřeby těla a jejich uspokojení, ale i potřeby související s hodnotami dané kultury
– CITOVÉ VZTAHY = déletrvající, reaktivní vztah k různým objektům, jsou jako všechny em.polární (radost x smutek), nejvýraznějšími láska a nenávist, afektivně zabarvené, tj. silné em.vztahy, VÁŠNĚ = nedostatek racionální kontroly. Citové vztahy jsou komplexní , vystupují v nich různé em.komponenty, ale každý má em.dominantu, kt.je trvalejší a určuje jeho podstatu. Např. i lidi, kt.milujeme u nás mohou občas vyvolávat negativní pocity.
