Rozhovor
2) Rozhovor
Na rozdíl od pozorování je úsporná metoda z hlediska časového limitu. Nevýhodou je, že se nedozvíme řadu budoucích změn (závisle proměnné, jenž mají vliv na změny.
Dělíme
• Strukturovaný (standartizovaný)
5-15 minut, dle věku, informací které potřebujeme získat.
Používá se pro individuální rozhovor, přibližně stejná úroveň pro všechny tázané.
Podmínky
Po položení otázky dáme čas na rozmyšlenou. Neklademe mnohonásobné otázky. Nezačínáme slovy – všichni, nikdo, každý, atd. Nechat tázaného rozmluvit.
Věnujeme většinu času (až 80%) tázanému. Nasloucháme mu a mluvíme co nejméně o sobě, dáváme šanci tázanému.
Nepokládáme subjektivně zabarvené a laděné otázky. Nepřijímat supletivní odpovědi (plynulé ale zcela na jiné téma).
Etapy
1. Tázaný by měl mít pocit přátelské atmosféry.
2. Rozhovořit tázaného – začínáme tvrdými fakty (jméno, datum narození, atd.) a pak měkká fakta (zájmy, budoucí povolání, atd.).
3. Vrcholná etapa – dozvíme se, co jsme chtěli, proč vedeme rozhovor.
4. Závěrečná etapa – pocit, že tázanému pomáháme, nejsme jeho soudcem.
Pokud je více rozhovorů, necháme jedinci více prostoru na urovnání informací.
• Nestrukturovaný (nestrandartizovaný)
Individuální i jako skupinový nebo panelová diskuse.
Je stanoveno jen základní téma. Tázaný se vyjadřuje volně. Výhodou j, že tázaný odpovídá uvolněně a můžeme se dozvědět řadu užitečných informací.
Nevýhodou je potřebnost více času.
• Polostrukturovaný
Necháme jedince mluvit a poté s ním konverzujeme. (např. maturita)
