Behaviorismus

Behaviorismus

John Broadus Watson
– USA, 20./30. léta 20. stol.
– psychologie by měla pracovat jen s objektivně danými věcmi

Východiska behaviorismu
– empirismus Johna Lockea
– filozofický pozitivismus
– „Člověk přichází na svět jako ‚tabula rasa‘“ (čistá, nepopsaná tabule)

Přínos behaviorismu
– zdůraznění vnějších sociálních faktorů ve vývoji osobnosti člověka
– důraz na procesy učení, zvláště učení sociálního
– chování člověka = reakce na vnější podněty
S – R (stimulace vyvolávají reakce)
= reakce modifikované osobností
S – O – R (stimulace působí na osobnost a společně vyvolávají reakci)
– široké uplatnění experimentu
o experiment s opicemi ukázal, že opice nemají vrozený mateřský pud
o experimenty I.P.Pavlova

Psychoanalýza – člověk je determinován pudy
Behaviorismus – člověk je determinován podněty

Humanistická psychologie

– J. Allport, W.E.Frankl, C.Rogers, A.Maslow
– 40./50. léta 20. století

Východiska humanistické psychologie
– filozofický humanismus
– existencionalismus
– logoterapie E. Frankla – léčba smyslem  cílem je najít smysl života
– Člověk (jeho osobnost) je tvor vždy jedinečný, neredukovatelný…

Přínos humanistické psychologie
– zdůraznění dobrého v člověku
– důraz na svobodu člověka, na jeho možnost svobodné (ve své podstatě) vůli
– důraz na další, nově poznaný faktor vývoje (utváření) osobnosti – zaměřování sebe sama do budoucnosti
– zdůraznění
o tvořivosti člověka (oproti pouhé adaptabilitě, přizpůsobení se)
o tvořivosti jakožto mechanického utváření sebe sama, své vlastní osobnosti