Počátky psychologie

Počátky psychologie
– 1879 – počátek psychologie jako vědy: německý psycholog Wilhelm Wundt založil experimentální psychologickou laboratoř v Lipsku
– elementová psychologie: nezkoumá psychologii jako celek, ale zkoumá části psychologie
o Ebinghaus – paměť
– asocianismus: : veškeré psychické dění se koná na principu asociací
– gestaltismus: nelze pochopit celek skládáním elementů, je třeba vycházet z celku

Leibnitz
– člověk je geneticky daný, na svět přichází již se svými názory
– nevědomé počitky: stále něco vnímám, ale ne všechno si uvědomuji

Locke
– člověk přichází na svět jako nepopsaná tabule
– psychika  vědomí

Pravda je někde mezi Leibnitzovým a Lockeovým názorem.

Psychoanalýza
– základní směr tzv. Psychologie hlubinné

Sigmund Freud
– poč. 20. stol.
– neurolog
– používal hypnózu k objevení nevyřešených konfliktů z dětství
– rozbor psychiky – uvědomit si problémy a vyrovnat se s nimi

Psychoanalýza je původní metoda léčení psychických poruch (neuróz).

Přínos psychoanalýzy
– vývojový přístup: lepší poznání člověka tím, že poznám jeho minulost
– 3 vrstvy psychiky (Freud)
o vědomí
o předvědomí (povědomí)
o nevědomí: také se podílí na našem chování
– zdroj psychické energie – pudy
o pud sexuální (tvoření)
o pud smrti (zkázy, ničení, vrozené dispozice pro sebevraždu)
– rozvrstvení osobnosti
o id (ono) vrstva pudová (zcela nevědomá)
o ego (já) vrstva racionální (převážně vědomá)
o superego (nadjá) vrstva iracionální (částečné nevědomá): svědomí, přijmeme hodnoty a názory, které nám jsou již od dětství „vtloukány do hlavy“

Individuální psychologie
– Adler, žák Freuda
– základem osobnosti je touha po moci
– pojem komplex méněcennosti  vychází z nových vývojových situací

Analytická psychologie
– Carl Jung
– pojem kolektivní nevědomí (např. pojem matka)
– asociační experimenty (jako hra na asociace)
– psychologie tvořivosti