Systémové hledisko bývá v praxi nejednou opomíjeno

Systémové hledisko bývá v praxi nejednou opomíjeno: zejména tehdy, při-stupuje-li se k redukci základního poznatkového materiálu, což se v praxi děje velmi často. Např. profesní průprava je nejednou postavena před úkol vybírat z bohatství vědy jen některé problémy, které odpovídají potřebám pracoviště, výrobně technického rozvoje či dokonce jen jednotlivých výrobně technických či technologických úkolů.
S aplikací poznatků obvykle mizí i původní vědecky založený způsob uspo¬řádání poznatků. Proto je nutno jej nahrazovat způsobem didakticky přiměře¬ným.
Lineární uspořádání obsahových prvků je nejjednodušší možné. Tak lze vy¬jmenovat chronologicky uspořádané pojmy, vztahy, procesy, objasnit např. vy¬branou partii zákoníku práce lineárním výčtem možností, zakládajících rozvá¬zání pracovního poměru.
Také volná řada názorů, jimiž vyjadřovali antičtí filozofové svůj vztah k pří-, má charakter lineárního uspořádání.
Větvené uspořádání je složitější. Obsahové prvky se distribuují nejen v přím-“ , ale také v ploše, ba dokonce i v prostoru. Prostý popis lineární je vyjádřen i’i imkou, větvený plochou. Matematický popis bývá podle okolností vyjádřen vlec než dvěma rozměry. Existují tematické celky, které se lineárně vykládat jtodaji vůbec. Jsou to veškeré tematické celky analyticko-syntetické povahy (části Irojové, novočeská syntax, teorie řízení atd.), neboť lineární výklad není s to postihnout podstatu problému.
Typický příklad uplatnění větveného systému výkladu je výklad pojmů. Lek¬li M, který svým posluchačům přináší novou látku, musí vždy počítat s výkladem pojmů a tyto pojmy exponuje větveným způsobem – klasifikuje jejich hlavní rysy, které dále analyzuje a uvádí do vzájemných souvislostí.
Větvený způsob uspořádání obsahových prvků umožňuje zejména expozici wsternových celků, tj. jednotek popisovaného systému, vztahů mezi nimi a čin¬ností, jimiž systém působí na své okolí.
Cyklický způsob uspořádání obsahuj didakticky velmi žádaný, avšak co do přípravy nejobtížnější. Tento způsob je založen na periodickém návratu k sou-Itavám poznatků, které již byly probírány, a na jejich osvětlování z různých hle¬disek, která jsou postupně rozvíjena. Cyklický způsob výuky lze vyjádřit troj-iii/iněrně.