Demonstrované předměty, jevy a procesy jsou samostatným funkčním celkem obsahu

Demonstrované předměty, jevy a procesy jsou samostatným funkčním celkem obsahu. Jejich popis je přísně systémovou záležitostí. Obsahem demon¬strace mohou být konkrétní* smyslově vnímatelné předměty, jevy či procesy zastoupené verbálními symboly, případně i symboly grafickými. Demonstrace jakožto racionální funkční celek vychází z jiného, objektivně daného funkčního celku, který se rozvíjí specifickým subsystémem demonstrovaných prvků.
Demonstrace sama tedy nemůže být samoúčelná, formální, ale naopak musí organicky rozvíjet jiné funkční systémy. Její specifikum spočívá právě v tom, že musí respektovat výchozí funkční celek, ať už je to soubor strukturovaných poznatků, nebo formalizovaná zkušenost, či popis norem jednání, pnpadně na¬vozované prožitky.
Podle okolností může mít demonstrace charakter ilustrativní nebo instruktiv¬ní. Demonstrace rozvíjí tradiční didaktickou zásadu názornosti. Didaktika do¬spělých však právem upozorňuje na to, že dospělý posluchač je vybaven vlastní životní, pracovní i studijní zkušeností, která ve vymezených případech plně odůvodňuje redukci názorných prvků.
Proto je demonstrace ve výkladu pro dospělé posluchače hodná hlubšího za¬myšlení společně s tím, jaký ekvivalent strukturované informace lépe odpovídá zkušenosti dospělého. Lektor by tedy měl dobře ovládat pracovní problematiku i prostředí svých posluchačů, než zvolí způsob demonstrace.
Systémový princip vnáší exaktní kritéria do uspořádání obsahu. Obsahové prvky mohou být různým způsobem řazeny. Uvádí se trojí způsob – lineární, větvený a cyklický.
Dva první jmenované způsoby jsou známy hlavně v souvislosti s programo¬vanou výukou, vázanou na široké uplatnění didaktické techniky. Aby bylo mož¬no vypracovávat strojově exponované programy, bylo nutno členit a řadit obsah v malých jednotkách podle určitých pravidel.