Funkční typy sebevzdělávání

Funkční typy sebevzdělávání. Dosavadní zkušenost ukazuje, že sebevzdělávací aktivity lze rozdělit do tří velkých skupin, které se vzájemně odlišují. Kritéria odli¬šení jsou dána cílem a obsahem, jakož i formou sebevzdělávání. Podobně můžeme hledat rozdíly v užitých metodách, studijních materiálech aj. Podle účelu (funkce, schopnosti) nacházíme tři funkční typy sebevzdělávání. Jsou to sebevzdělávání základní (průběžné), operativní (periodické) a akční (jednorázové).
Základní sebevzdělávání má dlouhodobý charakter. Je nástrojem trvalého ideově odborného růstu pracovníka, nástrojem trvalého kontaktu s rozvojem profese i odvětví. Vyznačuje se pestrou paletou hlavních i vedlejších cílů, vyja¬dřujících bohatou motivaci. Základní (průběžné) sebevzdělávání je vlastní všem, kdož usilují plánovitě a systematicky o kultivaci osobnosti, chtějí nejen něco vědět a umět, ale také něčím být a kterým také záleží na tom, aby jejich rozhod¬nutí byla vždy kvalifikovaná.
S pokračujícím sebevzděláváním roste u těchto osob studijní zkušenost, množí se intelektuální dovednosti ve volbě i zpracování studijních pramenů a vzrůstá i efektivita studia. Časem se dostavují drobné i větší úspěchy, podněcující k prohloubení sebevzdělávacích činností. S léty se vytváří i dynamický systém strukturace vědomostí, daný i vytvořenými studijními návyky.