Opakování

7.9.1 Opakování
V průběhu sebevzdělávacího procesu se studující vyrovnává s požadavky plánu
a rozvrhu, které si sám připravil, osvojuje si vybrané části látky (viz 4.2) a opakuje
vybrané základy. Děje se tak obvykle po jednotlivých větších částech. Nyní
však přichází odlišná situace: sebevzdělávající se pracovník má v určité době
prokázat, jak si látku osvojil a jak s ní umí pracovat. Proto ji musí opakovat
vcelku, navíc v čase, který bývá určen bez ohledu na jeho možnosti. V takovém
případě je užitečné látku k opakování připravit. Doporučuje se zvláště:
– Seřadit různé studijní materiály tak, aby tvořily použitelné celky tematicky
příbuzně: do soustavy desek sjednotit podle zvolených kritérií učebnice, růz¬
né texty, vlastní konspekty, poznámky z přednášek aj.
– Jednotlivé tematické celky „vyčistit“ od zbytečných písemností, které se
v průběhu studia nashromáždily (neúplné záznamy, pozvánky, spisový mate¬
riál aj.)
– Podle rozsahu a obtížnosti látky rozvrhnout dobu, nutnou k opakování.
Takto připravený materiál může sloužit ke kapacitnímu opakování, jehož před¬mětem je jádro celé problematiky najednou. Znamená to, že tento typ opaková¬ní vylučuje detaily a soustřeďuje pozornost na strukturu látky, její hierarchii, základní charakteristiky, terminologii, genezi, případně i periodizaci procesů, aktuální význam aj. typické rysy.
Kapacitní opakování současně ukazuje slabiny ve vědomotech: sebevzděláva¬jící se pracovník objeví nejasné partie, mezery ve vědomostech, povrchní vědo¬mosti aj. Místa, která nutno hlouběji zopakovat, eviduje a opakuje je intenzívně. Řeší dílčí úkoly, opakuje kratší úseky častěji, operativně se vrací ke zvláště důle¬žitým místům. Pokud studující pracoval svědomitě, pokud se připravoval průb재ně, má kapacitní opakování osvěžit převážnou část problematiky a opakování in¬tenzívní je pak zaměřeno jen k menšímu počtu zvláště obtížných míst.
Jakmile studující dojde k závěru, že už udělal pro osvojení materiálu maxi¬mum, osvěží se několikadenní předstávkou a připraví se k autokontrole.