Učení

 Operativní podmiňování
Tento model, který se zakládá na teorii Thorndika, vyvinul B.F.Skinner. Skinner rozebírá konečné chování do velkého počtu menších učebních kroků, které při systematickém posilování vedou k cíli. Rozšiřuje Thorndikovy posilovací principy o koncept “negativního posilování”. To znamená, že chování může být také posilováno ukončením nějakého negativního podráždění (např.hluku nebo bolesti). Bezprostřední použití má Skinnerova teorie v pedagogické oblasti vývoje “programovaného učení”, v kterém je učební látka rozdělena na nejmenší jednotky a žák je tak hned posilován ve správných odpovědích.
 Učení napodobováním
Na rozdíl od ostatních teorií se tato teorie “učení napodobováním” nebo “sociálního učení” zabývá získáváním větších sekvencí chování. Hlavní zastánci této teorie, k nímž patří i A. Bandura, opustili experimentování se zvířaty a zaměřili se na specifické lidské druhy učení. Objasňují učební postupy na základě pozorování a napodobování. Na straně pozorovatele koreluje stupeň identifikace s modelem napodobování. Tato teorie učení staví na přední místo sociální podmíněnost.
 Učení vhledem
Tvarová psychologie, která je zastoupena především W. Köhlerem, zdůrazňuje význam nahlédnutí a schopnost kauzálních vztahů jako předpokladu učení. Na základě postřehnutí (respektive objevení) souvislostí, tedy na základě vhledů, jsou organismy schopny chovat se a jednat s porozuměním. Köhler mohl význam těchto kognitivních operací prokázat už v naučeném chování vyšších savců a mohl jej potvrdit v oblasti lidského učení.