6. Syntetický sociální status
6. Syntetický sociální status
Diferenciaci sociální struktury lze sledovat zejména po linii vertikální, která spočívá ve sledování podílu na moci a ekonomické postavení jednotlivce, sociální skupiny = stratifikační teorie!
Zjišťuje se pomocí syntetického sociálního statusu, kdy zjišťujeme parametry člověka v sociálním systému.
Za hlavní vertikálně orientované čili statusotvorné sociální charakteristiky jednotlivců lze považovat především:
1. nejvyšší dosažené vzdělání
2. zaměstnanecký status (složitost vykonávané práce)
3. mocenské postavení (podíl na moci, na řízení)
4. pracovní nebo souhrnný příjem (ekonomická situace)
5. kulturnost životního stylu v mimopracovní době
6. prestiž povolání,intenzita vzájemně prospěšných kontaktů (Zich – prý málo používané)
Vzdělání
– v postoji českých občanů poněkud jiné dimenze než v jiných zemích
– převládá názor, že vysoký stupeň vzdělání a kvalifikace není hlavním předpokladem pro vysokou společenskou prestiž a hlavně není zárukou vysoké životní úrovně
– obecně lze tento jev označit jako nedůvěru k ekonomické užitečnosti vzdělání
– projevuje se limitující faktor = vstup peněz do vzdělávajícího procesu (platba školného a jiných poplatků)
– je otázka, nakolik tato skutečnost ovlivní dosavadní směr vzdělanostní mobility u nás a formování postojů ke vzdělání vůbec
Zaměstnanecký status
– transformace sociálně ekonomického systému ČR je provázena výraznými změnami v oblasti profesní struktury
– dynamika rozvoje soukromého sektoru, odlišné požadavky na jednotlivá odvětví naší ekonomiky, formování nových profesních norem i celospolečenských postojů se zřetelně dotýkají právě oblasti spojené s pracovním životem populace
Pro měření statusu určité pracovní činnosti lze jako příklad uvést škálu složitosti práce podle Machonina (zmínil ho Zich, poprvé roztřídil lidi, naposledy v roce 1998)
1. práce nekvalifikované a pomocné (pouliční prodavači, uklízečky…)
2. práce jednoduché a dílčí (písařky, malíři pokojů, telefonistky, pošťáci..)
3. práce polokvalifikované, rutinní a dílčí (prodavači, pokladní, číšníci…)
4. práce kvalifikované, specializované a rutinní (sekretářky, bank úředníci…)
5. práce střední složitosti a kvalifikovanosti (drobní podnikatelé…)
6. práce vyšší střední složitosti a kvalifikovanosti s omezenou samostatností (ředitelé malých podniků, zdravotní sestry, laboranti…)
7. práce vysoce složité a kvalifikované s omezenou samostatností (vedoucí pracovníci v obchodě, programátoři, makléři, zootechnici)
8. práce vysoce složité a kvalifikované, mnohostranné a samostatné (starostové, zubní lékaři, vysokoškolští a středoškolští učitelé, piloti..)
9. práce vysoce složité a kvalifikované, mnohostranné a tvůrčí ( vyšší státní úředníci, architekti, advokáti, ředitelé velkých podniků …)
Prestiž profese
Také podle Machonina z počátku 90tých let v rozmezí 1-6
Nejvyšší 6 lékaři, profesoři, vědci, zdravotní sestry, spisovatelé …
Vyšší 5 majitelé realitních kanceláří, bankovní úředníci, horníci
Střední vyšší 4 vychovatelky celníci, automechanik, účetní
Střední nižší 3 zedník, referent na OÚ, voják z povolání
Nižší 2 prodavačky,krejčí, číšníci, zemědělci, soustružníci
Nejnižší 1 malíř pokojů, uklízečka, vrátný, pouliční dělník
Moc
– v rámci sociální struktury je chápána jako možnost ovlivňovat a kontrolovat jednání druhých
Pro empirické sledování moci na základě pracovní pozice v podniku/instituci se rozlišují dva komponenty:
1. pravomoc – je vyjádřena formou pracovně profesního zařazení, kdy se za měřitelný ukazatel považuje postavení jedince ve struktuře řízení, tj. jaký počet podřízených má pod sebou
2. vliv – výraz participace v asociacích a volených samosprávních orgánech
Příjem, velikost majetku
– určuje pozici individua v sociální struktuře sociálního systému
– v sociálním systému našeho státu probíhá výrazná majetková diferenciace (vliv uvolnění soukromého podnikání, působení zahraničních firem, úroveň legislativních opatření a jejich respektování apod.)
– za jeden z podstatných stabilizačních faktorů v souvislosti s rozvrstvením společnosti bývá považována velikost střední vrstvy
– chudobou bývají označovány domácnosti, kterým se přispívá dávkami sociální pomoci => v některých případech může dojít k stratifikačnímu propadu
Jsou snahy udržet stávající životní úroveň či využít současného ekonomického prostoru ke zlepšení svého sociálního statusu.
Životní styl
– viditelná vizitka sociálního statusu
– dříve bývala sféra životního stylu zkoumána především z hlediska spotřeby a volného času (Linhart 1967)
– Nyní je zájem soustředěn především na jeho aktivní roli, tj. na činnosti individua v oblasti volného času, kde se nalézá velký prostor pro výběr aktivit a tudíž i pro účast na společenském životě
– Jiným ukazatelem může být např: vzdělání rodičů,vybavenost domácností atd.
Zich: Každou charakteristiku jsme vynášeli na přímku (1min. až 6max.). Poté se zjistil arit. průměr a ten se zanesl do „vajička“ (grafu kde je sever – max 30 bodů a jih – min 5 bodů) z něj potom vidí své postavení( – koukněte do sešitu!!!)
