Metodika zájmových činností 1.

Metodika zájmových činností 1.

Úvod

Náš život můžeme přirovnat k výstupu na horu, proto chceme-li s druhými ”stoupat”, je naším úkolem ukázat a seznámit děti či mladé lidi s tím, co neznají, a proto je to často ani nezajímá. Pomůže-li učitel hudební výchovy studentům naslouchat hudbě nebo malíř naučí své studenty míchat a s odvahou kombinovat barvy, aby z toho vyšel krásný obraz, naučil je nejenom dobře malovat, ale ukázal jim daleko víc. Naučil je vnímat barvy v jejich harmonii.

Pomohl jim zamilovat si určitý druh práce, činnosti, který pro ně ještě donedávna zůstával skrytý. Oni v tom pak mohou najít potěšení, seberealizaci, být prospěšní druhým. Mít vztah ke své práci, kterou dělají rádi, kterou chtějí dělat odpovědně. Není nejdůležitější náš výkon, jak si často myslíme a podle čeho se často i hodnotíme, ale milovat lidi, věci pro ně samé, bez toho, že čekám pro sebe nějaký zisk nebo výhodu.

Někdy se nám podaří předat jen pár informací, jindy budeme mít pocit, že to, co děláme, nemá cenu. Co se však pozná je, kdo jsem já /vychovatel, kamarád, animátor../ a jestli umím být trpělivý, mít rád a na každého si najít čas.

Druzí z našeho jednání a chování často rozpoznají kdo opravdu jsem. Tento malý úvod zakončím větou z knihy Malý princ: ”Správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné.”