Systematika

Systematika
– pevná organizace církve; „stát ve státě“  možnost přežít zánik Západořímské říše r. 476
– období kdy se pomocí filozofie rozpracovávají určitá dogmata v systém
– 4. – 5. století

Sv. Augustým ( Aurelius Augustinus ) – 354 – 430
– v Západořímské oblasti; hodně bouřlivé mládí ( spis „Vyznání“ )
– rychlá církevní kariéra  biskup, morální autorita; potíral hereze ( sám dobře znal )
– využil některé prvky novoplatónismu
– ústředním tématem Bůh a člověk ( duše )
– ovlivněn sv. Ambrožem
– rozpracoval dogma o dědičném hříchu
– vysvětluje křesťanské dějiny
– predestinace  předurčení
– otázka bude.li člověk spasen.
o 1. když bůh stvořil člověka dal mu vůli (Adamovi aby se rozhodl utrhne x neutrhne – volil že ano ==> dědičný hřích!) „passe non peccare“ – mohl nehřešit
o 2. hřeší, jedná se o dědičný hřích, všichni lidé jsou jím zatíženi, dojdou ke spasení pouze dodržováním desatera ==> „non passe non peccare“ – nemohli nehřešit
o 3. ti co dojdou spasení tvoří obec Boží – „Civitas Deí“, ostatní tvoří obec pozemskou „Civitas terrena“ a čeká je zatracení  mimo církev není možné dojít spasení ==> „non passe peccare“

– bůh nerozhoduje kdo bude zatracen ale ví jak to dopadne
– chápání dějin – lineárně
o na počátku civitas Deí a Civitas terrena – neustálé střety těchto obcí
o symbolický začátek – když žil Ábel a Kain spáchal vraždu
o na konci boží soud = vykoupení

– přesto je Bůh ve své podstatě nepoznatelný a nevyslovitelný
– vrcholem lidského poznání je učené nevědění

člověk: – pro Augustýna velké tajemství
– jednota duše a těla ( duše je tvořena Bohem při zplození )
– člověk je Božím obrazem hlavně díky svému rozumu a svobodě
– cílem člověka je směřovat k Bohu

význam sv. Augustýna:
– první velký talent od dob klasické filozofie
– svým dílem uzavřel formování dogmat
– velmi velký  autorita pro středověk
– navázal Martin Luther a další reformátoři
– prvky i v moderní filozofii