Realisté, nominalisté

Realisté:

Jan Scotus Eriugena
– 1. scholastik, z Irska
– víra musí předcházet rozumu – „Věřím, abych pochopil“
– 1. rozumový důkaz Boha ( Alík  jezevčík  pes  živočich  Bůh ); čím je pojem obecnější, tím je reálnější

Anselm z Canterbury
– vztah rozumu a víry řeší jako Eriugena
– ke konci života arcibiskupem v Canterbury
– myšlení je podřízeno víře, ale je pro ni také velmi důležitý; teprve věřící člověk hledá její rozumové zdůvodnění;
– ontologický důkaz Boha ( ontologický = z pojmu nějaké věci je odvozena její reálná existence ): „Bůh je něco, nad co nelze myslet nic většího.Kdyby Bůh byl jen v intelektu, bylo by možno myslit ještě něco většího, než to,nad co nelze myslet nic vyššího.;
– tzn.: rozum si dokáže myslet to, nad co není nic většího  ale v tom případě to nemusí být jen v rozumu, ale i ve skutečnosti  Bůh existuje ( na co lze pomyslet má vždy nějaký reálný základ; i pojem kulatý čtverec předpokládá znalost kruhu a čtverce

Vilém z Champeaux
– extrémní realista
– tvrdí, že konkrétniny vůbec nejsou a existují jen obecné pojmy na které nabaluje a tak vnímáme konkrétninu;

Nominalisté:

Jan Roscellinus
– vychází z konkrétnin, je empirik
– vyvrátil dogma o trojjedinosti Boha: není jedna božská substance ve třech osobách, substance je pouze shrnutím v lidské mysli  existují 3 bohové  triteismus
– prohlášen kacířem, musel odvolat

Petr Abelard
– syntéza realismu a nominalismu
– „universalia in res“ – univerzálie jsou přímo ve věcech;
– ve skutečnosti, jež nás obklopuje jsou univerzálie „ve“ věcech,
– v Boží mysli „před“ věcmi
– pro člověka „po“ věcech jako obecné pojmy, které získal ze shodnosti věcí