Pozitivizmus
– v 19. století nastává další antropologický obrat – ústředním tématem filozofie je člověk
– 2 směry – scientistní směr (pozitivismus, marxismus)
– iracionalismus (Schopnhauer, Nietzsche, Kirkegaard)
Pozitivizmus:
– Auguste Comte: – vědění má být pozitivní – věcné, určité
– vývoj vědění má 3 stádia:
1. teologické (lidé se zabývají konečnými a prvními příčinami a představují si
je jako nadpřirozené činitele)
2. metafyzické (lidé nahrazují nadpřirozené činitele abstrakcemi)
3. pozitivní
– z tohoto důvodu se nezabývá neřešitelnou metafyzikou, ale věnuje pozornost faktům
– Herbert Spencer: – stoupenec evolučního vývoje a „boje o přežití“
– dají se jimi vysvětlit i jevy sociální
Ludwig Feuerbach:
– kritika náboženství (vzniklo z lidského egoismu a touhy po štěstí – protože příroda klade člověku překážky, bylo snadnější představit si mocnou a vědoucí bytost)
– příroda je svět smyslových věcí
– člověk je bytost tělesná i smyslová a smyslovost mu umožňuje prožívat svět
– lidská podstata je ukryta v tomto prožitku, v nejhlubších emocích
– člověk musí ty nejlepší emoce a vlastnosti, které vtělil do Boha, navrátit sám sobě
– náboženství člověka – ne láska k Bohu, ale k lidem
