Novověká filozofie
Novověká filozofie:
– 17.-polovina 18. století
– odvrat od autorit (církev, stát, metafyzika…) a celkové tradice, rozvoj věd
– gnozeologie, boj proti metafyzice a náboženským dogmatům
– proudy: – racionalismus – důraz na rozum (René Descartes, Baruch Spinoza, Gottfried W. Leibnitz)
– empirismus – odmítání spekulace (John Locke, George Berkley, David Hume)
René Descartes: – položil základy moderní filozofie
– snažil se sloučit náboženství a vědu
– jedinou jistotou jsou pochybnosti (metodologická skepse)
– „Jestliže pochybuji, myslím. Jestliže myslím, tedy jsem.“
– jsou však i myšlenky, o kterých se nepochybuje (víra v Boha, kruh nemá začátek ani konec…)
– pravidla racionálního poznání: 1. nepřijímat nikdy žádnou věc za pravdivou
2. každou zkoumanou otázku rozdělit na menší části
3. seřadit myšlenky od nejjednodušších po nejsložitější
4. vytvořit výčet a obecný přehled zkoumaného
– dílo Meditace o první filozofii – dualismus
– jsoucno je tvořeno duchovní (myšlení) a hmotnou substancí (prostorová tělesa)
– nad těmito substancemi je ještě tzv. neomezená substance – Bůh
– subjekt-objektový rozměr: člověk (subjekt) je nositelem svých vlastností i vlastností světa a
působí na vnější svět (objekt), který se pak odráží v jeho poznání
