Kritika praktického rozumu

Kritika praktického rozumu
– etické dílo;
– jestliže máme apriorní poznání, máme i apriorní příkaz k jednání?
– motivy jednání člověka ( nevychází z něj, ale má je od něčeho nařízené – např. od Boha )
– vytýká dosavadním etickým směrům, že jsou heteronomním (motiv, proč takto jednáme je mimo nás – např. bůh, blaženost, ctnost..) a ukazují cestu k tomuto dobru
– Kant požaduje aby motiv jednání vycházel z nás ( ne mimo nás) takový příkaz dodržuje spíše = DEONTOLOGICKÁ ETIKA

heteronomní příkaz – dán třeba zákonem, motivem mého jednání je třeba blaženost
autonomní příkaz – příkaz, který si člověk dá sám sobě maxima – subjektivně platný příkaz, zavazuje pouze jedince

imperativ – obecně zavazující příkaz:
a) podmíněný ( hypotetický ) – motiv mého jednání je něčím podmíněn, platí jen pod nějakou podmínkou
b) nepodmíněný ( kategorický ) – apriori daný příkaz, motiv jednání není podmíněn; aplikovatelný v jakékoliv situaci („Jednej tak, aby maximy tvé vůle vždy zároveň platily jako principy všeobecného zákonodárství“)

KATEGORICKÝ IMPERATIV – „ Jednej tak, aby maximy tvé vůle platily jako principy
všeobecného zákonodárství.“
( tzn. jednej tak, jak bys chtěl, aby se chovali i ostatní, morálně a eticky správně )
 chápe kategorický imperativ jako apriorní mravní příkaz (lze ho uplatnit ve všech situacích, kdy se rozhoduji)