Helénismus je období od konce 4. století př. n. l. do roku 529 n. l.

– helénismus je období od konce 4. století př. n. l. do roku 529 n. l.
– Řecko pod nadvládou Alexandra Velikého a později Říma

Kynikové:
– člověk se nemá trápit svým zdravím, utrpením ani smrtí
– člověk se nemá zabývat ani starostmi druhých → cynismus
– Antisthenés – žák Sokrata
– štěstí nezávisí na majetku, moci ani zdraví
– prosazoval skromnost a střídmost
– když jednou člověk dosáhne štěstí, už ho nikdy neztratí
– anarchista – stát jako zbytečná instituce
– „Švec chápe filosofii lépe než král.“
– Diogenes – bydlel v sudu, měl jen plášť, hůl a hrnek, ale byl velmi šťastný

Stoikové:
– škola vznikla v Aténách, zakladatelem Zenón z Kitia (též Zenón Stoik)
– scházeli se v sloupové síni (řecky „stoá poikilé“), proto stoikové
– pozdní stoicismus se vyvíjel v Římě
– ideálem je pro ně stav duševního klidu a moudrosti, čehož se dá dosáhnout tím, že člověk nelpí na vnějších věcech, jejichž ztráta mu může způsobit utrpení
– pohrdání statky, askeze – lhostejnost
– nevzpouzet se nutnosti a ovládat své emoce
– člověk musí žít v souladu s přírodou
– člověk má být nezávislý na vnějších poměrech
– osvobození = apatheia, člověk dosáhne ctnosti (areté) a vnitřní vyrovnanosti (ataraxia)
– prosazovali empirismus – poznávání na základě zkušeností
– prosazovali rétoriku (schopnost monologu) a dialektiku (schopnost dialogu)
– filozofie jako vajíčko: skořápka = logika, bílek = fyzika, žloutek = etika
– základem všeho je bůh – pneuma (směs ohně a vzduchu, která obsahuje aktivní princip – tzv. spermatický logos – semena všeho), který vše prostupuje