Uveďme ještě jeden pohled na zdroje, které ovlivňují velmi silně školní socializaci
Uveďme ještě jeden pohled na zdroje, které ovlivňují velmi silně školní socializaci. Je to definice kulturního kapitálu, jak jej známe od Francouze Pierrea Bourdieua (např. Rabušicová, 1991, s.20). Jako první, společně s Jean-Claude Passeronem, navrhl nový pohled na proces, kterým sociální a kulturní “zdroje” rodiny ovlivňují vzdělávací výsledky dítěte. Tento vliv se zdaleka nerealizuje pouze prostřednictvím statusu rodiny, jako je příjem rodiny, vzdělání rodičů apod. Ale také ještě mnohem jemnějšími momenty v celkovém klimatu rodiny jako jsou např. určité preference, postoje a chování, tedy spřízněností s tzv. vysokou kulturou.
Podle těchto francouzských sociologů (70. léta) má každá sociální vrstva svou vlastní sestavu kulturního kapitálu, který je zvnitřněn během socializace v rodině, a který dále ovlivňuje naše vnímání, myšlení, hodnocení, jednání a vkus. Moc umožňuje dominantní vrstvě předkládat její vlastní významy druhým jako legitimní kulturu. Dominantní vrstva tak ovlivňuje také školy a obsah vzdělání, a to podle vlastních norem. To znamená, že na první pohled neutrální vzdělávací standardy jsou zatíženy specifickými prvky, jež jsou typické pro dominantní vrstvu.
Ve škole se měří pokud možno stejným metrem, oceňovány jsou však především vědomosti a dovednosti, jež odpovídají dominantní kultuře. Děti, které v rodině zdědily kulturní kapitál korespondující s požadavky školy, se pak zdají přirozeně nadanější. Ty druhé musí na dosažení stejných výsledků vynaložit přinejmenším větší úsilí. Školy tedy podle této teorie nejsou sociálně neutrálními institucemi, naopak dokonce do značné míry reprodukují vztahy nerovnosti mezi sociálními vrstvami.
Systém vzdělávání působí tedy jako nástroj sociální selekce ve prospěch vyšších sociálních vrstev. Koncepce kulturního kapitálu = koncepce kulturního zvýhodnění, které je během socializace přenášeno na potomky středních a vyšších vrstev. Škola pak přeměňuje kulturní dědictví po rodičích ve vlastní zásluhy potomků. Analogicky s kulturním kapitálem je vymezován kapitál sociální jako síť vztahů a známostí, které působí při přenosu sociálního privilegování podobně jako v tradičních společnostech (oproti moderní) privilegia rodová.